← PhDr. Eduard Stehlík

Některé události vejdou do dějin a jejich data zná takřka každý. Jiné, mnohdy velice významné, upadnou časem v zapomnění a vědí o nich pouze někteří zasvěcení. Jednou z nich je i ta, o níž jsem se dnes rozhodl psát. Právě před pětaosmdesáti lety, 16. dubna 1941, byl totiž z Velké Británie v rámci operace BENJAMIN vyslán na území okupované vlasti vůbec první čs. parašutista – rotný Otmar Riedl. Na rozdíl od mnoha svých kamarádů, jejichž jména jsou široce známa, zůstává v jejich stínu, a to přesto, že byl úplně první. I proto si dozajista vzpomínku zaslouží. Narodil se 12. září 1914 v Kroměříži a po absolvování školní docházky nastoupil v září 1928 do učení k firmě Baťa ve Zlíně, u níž poté zůstal zaměstnán jako prodavač až do podzimu 1936, kdy nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 3 ve svém rodném městě. Jako inteligentní voják vzápětí absolvoval poddůstojnickou školu a v osudných zářijových dnech roku 1938 působil jako velitel družstva v linii objektů lehkého opevnění. Zpět do civilního života se Otmar Riedl vrátil ve druhé polovině března 1939, krátce po okupaci Československa, kdy byl demobilizován. Nějakou dobu byl nezaměstnaný, ale nakonec našel práci u svého bývalého zaměstnavatele – firmy Baťa. Vzhledem k prokázaným schopnostem měl být původně vyslán jako vedoucí filiálky do Belgického Konga, avšak později bylo rozhodnuto, že bude působit v jihoafrické Rhodesii. Spolu s několika dalšími kolegy odjel do jugoslávského Borova, jenž se mělo stát přestupní stanicí před jejich cestou do Afriky. Tu však výrazně zkomplikovalo vypuknutí 2. světové války. Právě tehdy Otmar Riedl učinil zásadní rozhodnutí a jako vlastenec a Sokol se rozhodl vstoupit do čs. zahraniční armády. Namísto do Afriky se tak vypravil do Francie a 27. prosince 1939 byl v jihofrancouzském Agde zařazen k rotě doprovodných zbraní 1. pěšího pluku. V lednu 1940 se stal výkonným rotmistrem 12. roty pluku, s níž na jaře 1940 zasáhl do bojů s německým wehrmachtem, v nichž vynikl hrdinstvím a chladnokrevností, za což byl vyznamenán. Po porážce Francie byl Otmar Riedl spolu s ostatními evakuován do Velké Británie, kde byl po vzniku 1. čs. smíšené brigády zařazen k 1. rotě 1. pěšího praporu. Jako inteligentní poddůstojník byl již v lednu 1941 mezi prvními vytipován k vyslání do okupované vlasti. Na přelomu ledna a února 1941 absolvoval parakurs na STS (Special Training School) 51 v Ringway u Manchesteru a ihned poté byl přidělen II. odboru (zpravodajskému) MNO v Londýně, kde se intenzivně připravoval na plnění svého úkolu. Původně se počítalo s tím, že bude do akce vyslán již 17. února, avšak start letounu znemožnilo špatné počasí. I druhý pokus o vysazení, ke kterému došlo 13. března, neskončil úspěšně. K vysazení tak došlo teprve napotřetí, a to již zmiňovaného 16. dubna 1941. Bohužel ani tentokrát se to neobešlo bez problémů. Letoun v důsledku napadení nočními stíhači nad Německem ztratil orientaci, což mělo za následek, že parašutista namísto u Křečhoře na Kolínsku seskočil u Landecku v tyrolských Alpách, tedy až na rakousko-italských hranicích! Musel se vypořádat s tím, že se ocitl ve zcela neznámém prostředí, takřka pět set kilometrů od místa plánovaného seskoku a nemohl tak počítat s pomocí příslušníků domácího odboje. I tentokrát si však zachoval svou pověstnou chladnokrevnost. Krystaly pro radiostanice, které převážel, zakopal, poselství domácímu odboji umístěné v kapsli spolkl a po základní orientaci se pokusil nalézt cestu domů. Brzy však byl zadržen německými celníky a vězněn nejprve v Landecku a poté v Innsbrucku. Přestože neměl případ připravený žádný krycí příběh (coverstory), úspěšně zaimprovizoval a při výslechu uvedl, že je zaměstnancem filiálky firmy Baťa, který se vrací z důvodu probíhajících bojů z Jugoslávie zpět do protektorátu a cestou mu byly ukradeny doklady. V tu chvíli mu pomohla šťastná náhoda. Když si totiž německé bezpečnostní orgány tuto informaci na personálním oddělení firmy Baťa ve Zlíně ověřovaly, jeden z Riedlových přátel potvrdil, že je jejich zaměstnancem. Informaci, že o něm firma již téměř dva roky nemá žádné zprávy, si ponechal pro sebe. Protože tedy Němci nenarazili na žádné podezřelé skutečnosti, byl parašutista odsouzen pouze ke dvěma měsícům odnětí svobody – za nedovolené překročení hranic. Po propuštění odjel Otmar Riedl do okupované vlasti, kde se pokusil kontaktovat příslušníky odboje, na které měl z Londýna spojení. Bohužel neúspěšně. Někteří z nich byli totiž mezitím zatčeni. Parašutista poté nastoupil jako prodavač ke své mateřské firmě Baťa, kde působil jako vedoucí její pobočky v Trhových Svinech až do konce války. Žil zde zcela nenápadně a dokonce se 13. září 1941 oženil. V květnu 1945 se zapojil do osvobozovacích bojů v Trhových Svinech a jejich okolí a bezprostředně poté se vydal na Ministerstvo národní obrany do Prahy, kde jeho příchod způsobil senzaci. Nikdo totiž nepočítal s tím, že by mohl čtyři roky v okupované vlasti přežít. Nastoupil poté zpět do armády, dočkal se povýšení do hodnosti nadporučíka a čtvrt roku působil u 2. oddělení Hlavního štábu, kde zpracoval podrobnou zprávu o svých osudech a podílel se i na sběru informací o dalších výsadcích, které z Velké Británie do okupované vlasti seskočily. V září 1945 odešel Otmar Riedl na vlastní žádost do civilu, a nastoupil k firmě Baťa, u níž působil jako vedoucí jedné z jejích prodejen až do roku 1951. Následujících téměř 20 let působil ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) jako vedoucí obchodního domu národního podniku Textil Gottwaldov. Do zaslouženého důchodu odešel v roce 1970 a usadil se v Holešově, kde žil až 10. října 1994, kde necelý měsíc po svých osmdesátých narozeninách vydechl naposled. V polovině osmdesátých let jsem se měl tu možnost s Otmarem Riedlem několikrát osobně hovořit. A právě při jedné z těchto schůzek mi se šibalským pomrkáváním za skly svých silných brýlí vypravoval neuvěřitelnou historku z května 1945, ze dne, kdy po čtyřech dlouhých letech stanul před svým bývalým velitelem plukovníkem Karlem Palečkem, jenž byl tím, kdo ho k vyslání do okupované vlasti vybral. Položil mu tehdy otázku, kterou sám sobě během války položil nesčíselněkrát: Proč jsem byl vybrán jako první právě já? Domníval se tehdy, že mu plukovník Paleček odpoví, že byl vybrán proto, že byl statečný voják, měl vynikající fyzickou kondici, nebál se seskoků padákem, nebo něco podobného. Odpověď, které se mu dostalo, však nečekal ani náhodou. Plukovník Paleček, jenž lidem „onikal“, se prý na něj podíval a se svým pověstným širokým úsměvem řekl: „Riedl, viděli oni se někdy v zrcadle? Oni maj tak blbej ksicht, že by nikoho nenapadlo, že jsou parašutista.“Kopírovat text

Screenshot není k dispozici