← PhDr. Eduard Stehlík

Právě před pětaosmdesáti lety, v sobotu 19. dubna 1941, navštívil příslušníky 1. čs. smíšené brigády ve Velké Británii premiér Winston S. Churchill v doprovodu prezidenta republiky Edvarda Beneše a předsedy čs. exilové vlády v Londýně monsignora Jana Šrámka. Šlo o mimořádnou návštěvu nejen z hlediska politického, ale především o významnou morální podporu, kterou tím tento britský státník poskytl čs. vojákům, z nichž mnozí v té době již trávili druhý rok za hranicemi okupované vlasti, daleko od svých nejbližších. Je to už hodně dávno, co se mi do rukou dostala unikátní série snímků, které tuto návštěvu dokumentují, a o něž jsem se s vámi dnes rozhodl podělit. Při pohledu na ně jsem si uvědomil, jak dramaticky se odvíjely osudy čs. vojáků, kteří tehdy Winstona Churchilla a Edvarda Beneše doprovázeli. Náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky generál Antonín Hasal zemřel 22. dubna 1960 v exilu ve Washingtonu, ministr národní obrany generál Sergěj Ingr zemřel 17. června 1956 v exilu v Paříži, náčelník štábu Ministerstva národní obrany plukovník Bruno Sklenovský zemřel v exilu 1. srpna 1957 v Torontu, velitel 1. čs. smíšené brigády generál Bedřich Neumann zemřel 15. června 1964 v exilu v Londýně a náčelník štábu brigády podplukovník Karel Lukas zemřel na následky bestiálního týrání, kterému byl vystaven ze strany příslušníků StB 19. května 1949 v Praze. Velitel 1. pěšího praporu podplukovník Antonín Zeman-Barovský, byl po únoru 1948 degradován a vězněn, zemřel 1. prosince 1956 v Českých Budějovicích. Velitel dělostřeleckého oddílu brigády plukovník Alois Liška zemřel 7. února 1977 v exilu v Londýně, zástupce velitele dělostřeleckého oddílu podplukovník Jan Studlar zemřel 17. července 1969 v exilu v New Yorku. Všichni ti, kdo po únoru 1948 odešli do exilu, byli v nepřítomnosti degradováni a jejich blízcí, kteří žili v Československu, vystaveni šikanám a věznění. Obdobně však skončil i premiér Jan Šrámek, jenž zemřel 22. dubna 1956 v Praze. Po osmi letech držení v nezákonné internaci. Když tito muži, kteří opustili okupovanou vlast, aby daleko za jejími hranicemi bojovali za její svobodu, onoho dubnového dne vítali britského ministerského předsedu, nikdo z nich netušil, jak tragické budou jejich další osudy. Asi je někdy opravdu dobře, že lidé neznají svou budoucnost...Kopírovat text

Screenshot není k dispozici