Mgr. Jan Grolich

Srpen 1968. Občas jsme o tom doma mluvili. Chvíli máte pocit, že se můžete nadechnout, a pak se probudíte do rachotu tanků na ulici. Žádná svoboda nebude. Všechno je pryč. Jak bych obstál? Uhnul bych o kousek? A pak ještě o trochu? Kvůli rodině, nebo prostě pro klid? Mám obrovský respekt ke všem, kteří tehdy neuhnuli. Já tu zkoušku podstoupit nemusel a jsem za to vděčný. Jakmile totiž začnete dělat ústupky svědomí, většinou to neskončí u jednoho. Někdo se ke své minulosti dokázal postavit čelem, jiný to nesvede ani po letech. Martin Jirous na to měl přesný verš: Píseň si zpívám má jeden takt, s ďáblem se nesmí sjednat pakt. Platí to pořád.