← PhDr. Marek Ženíšek

Budu trochu delší, ale poslední dny poslouchám od Andreje Babiše, že cesty na Tchaj-wan vlastně nemají žádný význam, že šlo jen o nějakou hodnotovou pózu a že nám to nikdy nic nepřineslo. A přiznám se, že mě to zvedá ze židle! Proto budu rád, když mi pár minutek věnujete. 👇 Nezvedá mě to ze židle proto, že bych od něj čekal něco jiného. Ale tohle je naprosto vědomé lhaní. Čo však čekat od člověka, který má na lhaní soudní razítko. Na Tchaj-wanu jsem byl jako český ministr po více než třiceti letech a nejel jsem tam kvůli nějakému gestu. Jel jsem tam proto, že jsem věděl, jak důležité ty vztahy pro Českou republiku jsou a jaký význam mohou mít do budoucna. Totéž platí i pro cestu Markéty Pekarové Adamové nebo Miloše Vystrčila, kteří tam jeli s plně obsazenou podnikatelskou delegací. Tchaj-wan je jeden z partnerů, se kterým má smysl budovat vztahy právě proto, že je to výhodné pro nás. Jsou to vztahy, které mají velmi konkrétní dopad na českou ekonomiku, český průmysl a především na česká pracovní místa. Tady už se od obecných řečí dostáváme k tvrdé realitě. Tchajwanské firmy mají v Česku větší objem investic než čínské a vytvořily u nás přes 25 tisíc pracovních míst. Přes 25 tisíc. A to zdaleka není všechno. Spolupráce s Tchaj-wanem přináší Česku nejen investice, ale i know-how a nové polovodičové projekty. Tchajwanské firmy u nás dál rozšiřují výrobu serverů, čipů i vývoj nových technologií. Jinými slovy, máme šanci budovat v Česku základnu pro evropský čipový řetězec. A v době, kdy se o technologické budoucnosti Evropy rozhoduje podle toho, kdo dokáže přitáhnout investice, vývoj a výrobu s vyšší přidanou hodnotou, je to příležitost, kterou si žádná rozumně uvažující země nenechá utéct. Jen Andrej Babiš o tom buď mlčí, nebo to shazuje, protože do jeho vyprávění se taková realita zkrátka nehodí. A naopak vztahy s Čínou? Po letech zemanovského klanění Pekingu nám nezůstalo vůbec nic, co by stálo za řeč, jen ponaučení, že zahraniční politika postavená na servilitě nepřináší respekt ani prosperitu, ale jen ostudu. Na celé věci je vlastně nejpozoruhodnější, jak často právě ti, kdo se nejhlasitěji zaklínají národním zájmem, ho nakonec nepoznají ani ve chvíli, kdy stojí přímo před nimi. Tchaj-wan pro nás totiž neznamená jen hodnotově blízkého partnera. Znamená zemi, která investuje, spolupracuje, přináší know-how a pomáhá posouvat českou ekonomiku. A to je přesně to, co bychom měli v době rostoucí globální nejistoty hledat: spolehlivé partnery, kteří s námi budují něco dlouhodobého, ne ty, kteří nás chtějí jen využít nebo si nás ekonomicky připoutat. Nejsou to tedy žádné hodnotové exkurze pro dobrý pocit, jak se nám dnes snaží namluvit Andrej Babiš, ale promyšlené kroky, které mají jasný politický i ekonomický smysl. Andreji Babišovi tenhle smysl samozřejmě uniká, protože český národní zájem ho zajímá jen tehdy, když se mu zrovna hodí do kampaně. Nebo když se to hodí Agrofertu. Já to vidím přesně opačně. Český národní zájem je v tom, aby byla naše země bezpečná, moderní, konkurenceschopná a pevně ukotvená mezi demokratickými spojenci. Je v tom, abychom rozvíjeli vztahy tam, kde to dává smysl pro naši ekonomiku, vědu i budoucnost. A přesně proto měla smysl jak moje cesta na Tchaj-wan, tak cesta Markéty Pekarové Adamové. Nebyly to žádné výlety do Asie, ale součást normální a odpovědné politiky státu, který ví, co chce. Jestli dnes Andrej Babiš tvrdí opak, není to proto, že by hájil český zájem. Je to proto, že už dávno zaměnil český zájem za svůj vlastní.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici