← Mgr. Ondřej Lochman

Tentokrát to není nic o politice, ale o životě a velmi osobní. Poprvé jsme se potkali před 13 lety, byla neuvěřitelně energická ženská, inspirativní a dobromyslná. Skvělá horolezkyně i úspěšná v profesním životě.. Já toho času vedl nadaci Vévody z Edinburghu. Klára se stala patronkou nadace a navštívili jsme několik škol. Studentům říkala, jak leze nahoru, a hlavně jak si každý má hledat svoji cestu, plnit své sny. Při setkání se studenty byla chodící inspirací. Bavilo mě, jak jim předávala tu radost do života, cílevědomost, urputnost, a přitom jasný pohled na to, že každý si svůj limit musí najít. Potkal jsme v životě strašně málo takových lidí, kteří vás pohltí svým nadšením pro život. Mockrát nám pomáhala v nadaci. Tu s moderací, tam s předáváním cen mladým, jindy s motivačními proslovy pro studenty. Jak to bývá postupně se s lidmi, se kterými pracujete i stanete přáteli. Tahle fotka je pět let stará a mám ji velmi rád. Klára dorazila do Mnichova Hradiště uvést svůj film K2 Vlastní cestou, který doprovodila výstava na náměstí. Jako vždy neuvěřitelně nakažlivá svým nadšení pro to, co dělala. Tehdy to pro mě byla taková chvilka radosti v rychlém rytmu starostování. Když jsem se tu zprávu dozvěděl nevěřil jsme jí. Pamatuji si, že vždy když jme se bavili o tom, jak nebezpečné trasy plánuje, tak mluvila o opatrnosti a pečlivosti. Stále tomu tak nějak nevěřím, tolik radosti do života a odhodlání přeci nemůže svět opustit. Upřímná soustrast patří její nejbližší rodině, která přišla, strašně brzy, o tu nejmilovanější. O výjimečnou ženu, přišla i naše republika. Klára nebyla „jen“ skvělá horolezkyně, věnovala svůj čas také charitě a motivaci pro druhé. S velkou úctou si vážím toho, že jsem ji mohl v životě potkat.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici