← PhDr. Eduard Stehlík

V pondělí 29. prosince 1941 usedl ve své londýnské kanceláři k psacímu stroji mladý důstojník v čs. stejnokroji. Po probdělé noci byl sice smrtelně unavený, ale úkol, který ho čekal, chtěl mít hotov, dokud si jasně vybavuje všechny detaily. Proto se dal do psaní obsáhlého hlášení: „Dne 28. 12. 1941 byly uskutečněny jedním letem tři operace, a to: SILVER A, SILVER B, ANTHROPOID. Všechny skupiny byly dovezeny autem na letiště Tangmere během dopoledne 28. 12. Ve 22.00 hodin start… 00.42 nad Darmstadtem – setkání s nepřátelskými stíhači, obratností pilota však letoun uniká…02.12 dostává se letoun do protiletecké palby nad Škodovkou…02.24 vysazena skupina ANTHROPOID. 02.27 dává pilot rozkaz k seskoku skupiny SILVER A. 02.56 dává pilot rozkaz k seskoku skupiny SILVER B. 03.16 znovu v protiletadlové palbě v prostoru Plzeň, 04.30 protiletadlová dělostřelecká palba nad neznámým mi prostorem, 05.20 protiletadlová palba nad neznámým mi prostorem…08.14 přistání na letišti Tangmere…Po celou dobu letu, jakož i před ním a před seskokem samotným projevila skupina SILVER A opravdu nejlepší duševní kondici. Rovněž tak ANTHROPOID… Před seskokem podali dispetcherovi ruku a přesvědčivě řekli: „Brzy o nás uslyšíte, uděláme všechno, co bude možné.“ Dokument byl hotov. Nakonec ještě připojit podpis: „škpt. Šustr“. Jaroslav Šustr, autor výše uvedeného dokumentu, který je citován snad ve všech publikacích věnovaných atentátu na Reinharda Heydricha, se narodil 18. března 1908 ve Strážnici na Moravském Slovácku v rodině Jana Šustra a jeho manželky Marie, rozené Máslové. Po ukončení základní školní docházky studoval nejprve na nižším reálném gymnáziu a poté v letech 1922-1925 na vyšší státní obchodní škole v Uherské Skalici. Pravděpodobně již tou dobou se rozhodl pro životní dráhu vojáka z povolání a v říjnu 1925 stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích. Z ní byl po dvou letech studia vyřazen v hodnosti poručíka pěchoty a působil v různých velitelských funkcích u pěšího pluku 25 v Lučenci, libereckého pěšího pluku 44 a nakonec ve škole na důstojníky pěchoty v záloze 3. divize v Litoměřicích. Výraznou změnu v jeho vojenské kariéře přinesl únor 1935, kdy byl na základě úspěšně složených přijímacích zkoušek povolán do Vysoké školy válečné v Praze, kterou úspěšně absolvoval v červenci 1937. Ihned poté byl přidělen k velitelství 1. divize v Praze, v jejímž štábu byl jako přednosta 4. oddělení zařazen nepřetržitě až do jara 1939. V mezidobí však, jak prozrazují jeho osobní dokumenty, usiloval o přeložení k letectvu (v roce 1936 dokonce absolvoval soukromě pilotní výcvik v Čs. aeroklubu). Když mu nebylo vyhověno, přihlásil se počátkem roku 1939 na výzvu Ministerstva národní obrany k výcviku parašutistů. Všechny jeho plány však nedlouho poté ukončila okupace ČSR. Hned po příchodu Němců se Jaroslav Šustr zapojil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa. Podílel se na shromažďování zbraní i organizování odchodu bývalých důstojníků do zahraničí. Když jemu samotnému hrozilo zatčení gestapem, vydal se v únoru 1940 za hranice i on. V Maďarsku byl však zatčen a vězněn – nejdříve v Lučenci a později v Budapešti. Z tamní citadely se mu ale 17. dubna 1940 podařilo společně se studentem Jiřím Štokmanem (pozdějším příslušníkem paraskupiny CLAY) uprchnout a úspěšně přešli hranice do Jugoslávie. Zde působil dva měsíce v Bělehradě ve skupině podplukovníka Jaroslava Hájíčka, která připravovala sabotážní akce na území protektorátu a červnu 1940 odjel přes Sýrii do Palestiny. Zde nastoupil službu u 4. čs. pěšího pluku jako velitel jeho 1. roty, avšak již na počátku září 1940 byl odeslán do Velké Británie a nastoupil službu u náhradního tělesa 1. čs. smíšené brigády v Leamingtonu. Zcela zásadní změnu do dosavadního života Jaroslava Šustra přinesl leden 1941, kdy byl přemístěn k II. odboru (zpravodajskému) našeho Ministerstva národní obrany v Londýně, v jehož čele stál plukovník František Moravec. Ten ho v dubnu 1941 jmenoval přednostou skupiny pro zvláštní úkoly, označované později jako „Zvláštní skupina D“. Pod tímto nic neříkajícím označením se skrýval orgán, jenž měl na starost výběr, přípravu a výcvik čs. parašutistů vysílaných k plnění mimořádné nebezpečných úkolů na území protektorátu. Aby za svými svěřenci nezaostával, absolvoval Jaroslav Šustr stejně jako oni kurs útočného boje na STS 25 ve Skotsku, parakurs na STS 51 v Ringway u Manchesteru. Svou mimořádnou odvahu prokázal hned několikrát, když ve funkci dispečera doprovázel parašutisty letící do akce až nad samotný protektorát. Nechyběl ani v Halifaxu kapitána Rona C. Hockeye při památném letu v noci z 28. na 29. prosince 1941… V polovině března 1943 se stal Jaroslav Šustr přednostou skupiny pro přípravu mírových jednání 3. oddělení Štábu pro vybudování čs. branné moci a v červnu 1944 byl ustanoven čs. vojenským a leteckým atašé v Číně, kde působil nepřetržitě až do konce srpna 1946. Zpět do republiky se tak vrátil teprve 1. září 1946, tedy téměř na den přesně rok po skončení 2. světové války. Návrat to však šťastný nebyl. Jeho manželku Miloslavu totiž němečtí nacisté zavraždili v koncentračním táboře. I proto ho doma nic nedrželo a uvítal možnost opětovně vyjet do zahraničí. V prosinci 1946 se stal zástupcem Ministerstva národní obrany u čs. vojenské mise při Spojenecké kontrolní radě v Berlíně, kde působil až do počátku dubna 1948. Po komunistickém puči v únoru 1948 musel již podruhé volit mezi životem v nesvobodě a exilem. Velice dobře si uvědomoval, že důstojník s jeho minulostí nemá v komunisty ovládaném Československu žádnou budoucnost, a proto požádal o politický azyl. V Československu za to byl prohlášen za zběha a degradován na vojína v záloze. V Německu obnovil Jaroslav Šustr spolupráci s podplukovníkem americké armády Charlesem Katekem a po nějakou dobu působil v rámci organizace plukovníka Jaroslava Kašpara-Pátého zpravodajsky proti komunistickému režimu v Československu. Později odjel do Velké Británie, odkud zanedlouho přesídlil do USA (zde si změnil příjmení ze Šustr na Šustar). Zpočátku se živil jako rozhlasový a televizní zpravodaj v Pittsburghu, později působil jako pedagog na tamní Point College a nakonec založil Allegheny Academy ve státě Pennsylvania. Výrazně se rovněž angažoval v činnosti exilové Společnosti pro vědy a umění. V roce 1979 odešel Jaroslav Šustr definitivně do penze. Mimo okolní dění však nezůstával. Dostudoval práva a příležitostně pracoval pro FBI jako analytik a odborník na východoevropskou problematiku. Jeho životní pouť se neočekávaně uzavřela 6. listopadu 1988 v Alexandrii ve státě Virginia. Daleko od země, za jejíž svobodu bojoval a mnohokrát pro ni nasadil svůj život…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici