MUDr. Bc. Tomáš Fiala

Problém závislostí se dotýká zdraví, rodin, škol, sociálních služeb, bezpečnosti, justice, ale např. i problematiky bydlení či veřejných rozpočtů. Proto musí být společnou odpovědností státu, krajů, obcí a odborných služeb. Debata o přesunu části agendy pod Ministerstvo zdravotnictví má smysl jen tehdy, dokážeme-li říci, jaký problém řešíme, kdo ponese odpovědnost a podle jakých výsledků změnu vyhodnotíme. Závislost je totiž závažný chronický problém; zdravotnictví v této oblasti silné postavení mít musí - odpovídá za včasný záchyt, diagnostiku, léčbu, péči o části pacientů s duševním onemocněním i za úhrady zdravotních služeb. Tím pádem větší propojení adiktologie s péčí o duševní zdraví proto konkrétní užitek pacientům přinést může. Jenže právě proto je nutné rozlišovat tři konkrétní situace: odborné řízení zdravotních intervencí, financování zdravotnických služeb a strategickou koordinaci politiky závislostí jako celku. Pouze první dvě úlohy zdravotnictví přirozeně patří, třetí vyžaduje autoritu vůči všem resortům. Institucionální změna tedy musí být prostředkem ke zlepšení. Základní otázka proto zní: Jaký konkrétní problém má změna agend vyřešit a podle jakých ukazatelů poznáme, že byla úspěšná? O tom bylo veřejné slyšení, jakožto aktivity k získání informací (mj. Pavel Bém, Jindřich Vobořil, Dita Protopopová, Adam Vojtěch, Michal Miovský, Petr Novák, Matěj Hollan, Jakub Frydrych a další….), následně se jistě o této agendě bude diskutovat na plénu Senátu.