Gabriela Poštulková

Včera jsem potkala souseda, když šel k volbám. Povídali jsme si dlouhé minuty. Vyprávěl mi o svém životě, o tom, jak se od mládí dřel, jak zažil lepší i horší časy. Říkal, že už politikům nevěří, že mu za ta léta naslibovali hory doly, ale skutek utek. Nadával na vládu, zoufal si nad tím, co všechno se v naší zemi děje. A já ho poslouchala – chápu ho, možná bych taky měla stejný pocit na jeho místě. Tolik slibů, tolik zklamání, tolik lidí, kteří zapomněli, pro koho tu vlastně mají být. Ale pak, když jsme se loučili, mi řekl: „Já jsem to tam vám a tomu vašemu Rajchlovi hodil. Protože kdybychom nevolili vůbec, nic se nikdy nezmění." A v tu chvíli mi došlo, že v každém z nás je pořád naděje. Že i když nás politika kolikrát zklame, pořád si neseme tu víru, že můžeme něco ovlivnit. Že to není jen o politicích, ale hlavně o nás – o lidech, kteří svůj hlas neprodají zoufalství, ale dají ho nové šanci. Moc si toho setkání vážím. Připomnělo mi, proč to všechno děláme. Kvůli lidem, jako je on. Kvůli lepší budoucnosti pro nás všechny. Tak prosím – ať už věříte, nebo nevěříte, nenechte svůj hlas ležet ladem. Ještě do 14:00 máte čas. Jen společně máme sílu něco změnit. ❤️