Mgr. Renáta Zajíčková

Téma vlivu sociálních sítí na duševní zdraví dětí je naprosto zásadní. Souhlasím s hejtmanem Martinem Kubou, že algoritmy nad nedozrálým dětským mozkem často vyhrávají. Kde se ale zásadně rozcházíme, je způsob, jakým to řešit. Pan hejtman se snaží z regionu proniknout do celostátní politiky a téma „ochrany dětí“ k tomu z hlediska PR funguje skvěle. Ale vyzývat k zakládání dalších „nezávislých komisí“ je přesně ten typ prázdných politických gest, které nikomu nepomohou. Pravda je taková, že na národní úrovni se tomuto tématu už dávno a intenzivně věnujeme. Diskutujeme s adiktology, dětskými psychiatry i školami, sbíráme tvrdá data z terénu. Aktivně funguje Rada vlády pro duševní zdraví a odborné platformy. Žádnou novou speciální komisi kvůli PR pana hejtmana Sněmovna opravdu nepotřebuje. Pokud má Martin Kuba konkrétní a proveditelný návrh, dveře na jednání sněmovních výborů má samozřejmě otevřené. Plošné zákazy, které navrhuje opozice i pan hejtman, znějí lákavě, ale děti je přesměrováním IP adresy obejdou za tři minuty. Jako občanští demokraté nenabízíme prázdná gesta, ale politiku zdravého rozumu: 1️⃣ Technologické ověření místo státních zákazů: Řešením je tvrdé ověřování věku pro sociální sítě (např. přes elektronickou identitu) vázané na souhlas rodiče. Stát nemá být náhradním rodičem, má dát rodičům nástroje a tvrdě vymáhat dodržování podmínek při ochraně uživatelů ze strany technologických gigantů. To se nám podaří jen spoluprací na evropské úrovni. 2️⃣ Digitální gramotnost a bezpečné prostředí ve školách: Zákaz dítě nenaučí, jak s technologiemi žít. Musíme je učit odolnosti proti manipulaci přímo ve výuce. Proto podporuji zavedení školních zařízení pro každého žáka. Osobní chytré telefony, které si děti nosí z domova, jsou dnes platformami pro těžbu pozornosti, fungujícími na principu dopaminových smyček a proměnlivých odměn. Pokud chceme děti reálně učit digitální hygieně, musíme to dělat v bezpečném, školou spravovaném ekosystému. Školní zařízení umožní kontakt se školou i rodiči, primárně pak vzdělávání bez rušivých elementů, jako je nekonečné rolování (infinite scroll) nebo agresivní notifikace. Nejde o rozdávání elektroniky, ale o strategickou investici s vysokou návratností. Umožní nám to oddělit výuku od predátorských algoritmů, omezit přístup na rizikové sítě během vyučování a vyrovnat šance u dětí z horších socioekonomických poměrů, na které digitální závislosti dopadají nejtvrději. Technologie musí být opět nástrojem k učení, ne k behaviorální manipulaci.