Mgr. Renáta Zajíčková

Žijeme déle a nastupující generace mají úplně jiný životní styl i očekávání od kariéry. Změnit profesi klidně i několikrát za život už proto není anomálie, ale přirozený a nevyhnutelný trend. Rychlý vývoj technologií, socioekonomické i klimatické změny současného světa přepisují celá odvětví. Řada profesí mění svůj charakter, některé zanikají a jiné, zcela nové, vznikají. To, že se dnes z některých vysokoškoláků stávají kvalitní elektrikáři nebo instalatéři, je ukázkou zdravé adaptability. Lidé zkrátka jdou tam, kde je poptávka a kde jim práce osobně dává smysl. Co ale zdravé není, je reakce státu. Místo toho, abychom tuto flexibilitu maximálně podpořili, Úřady práce zavalují školy a organizátory rekvalifikačních kurzů novou a absurdní byrokracií. Vzdělavatelé pak logicky odmítají uchazeče z úřadu, protože zkrátka nezvládají papírovat. Je to ukázkový vládní paradox. Zatímco vicepremiér sebevědomě mává novou hospodářskou strategií a celoživotní učení řadí mezi své priority, kroky na ministerstvech jeho stranických kolegů jdou zcela opačným směrem. Čísla jsou přitom neúprosná. Podle dat OECD za rok 2024 se u nás do celoživotního vzdělávání zapojuje pouze 5 procent dospělých. Většinou jde navíc o lidi, kteří už vyšší vzdělání mají. Ti, kteří by na proměnlivém pracovním trhu potřebovali pomoci s rekvalifikací nejvíce, čelí řadě bariér. A tyto bariéry si bohužel často nesou už z počátečního vzdělávání. Pokud chceme dotáhnout vyspělý svět, nepotřebujeme další stohy vládních strategií, ale funkční stát, který lidem a školám nepřekáží. Propracovaný systém celoživotního učení je nutnost, ale aby fungoval, musí navazovat na dobré základy. Musí udržovat a rozvíjet návyk k učení, který si lidé osvojí už v mládí. Stát se nesmí betonovat v administrativě a házet aktivním lidem klacky pod nohy. Proto je součástí návrhu Reformy 8+2 od ODS - Občanská demokratická strana také příprava nového zákona o celoživotním učení, který uvolní ruce trhu i vzdělavatelům.