Ing. Aleš Juchelka

Je to již pět let od tragické smrti Doroty Šándorové. Její příběh si připomínáme při Noci důstojnosti – ne proto, abychom jen vzpomínali, ale abychom konečně změnili systém, který selhal. Platí jasné heslo: Ano komunitním službám, ne ústavům. Lidé se zdravotním postižením mají právo žít běžný život, ne být zavíráni do izolace. Zavázali jsme se k tomu v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, přesto ji podle zjištění ombudsmana plníme jen zhruba na 38 %. To není přijatelné. Role státu je klíčová. Musí nastavit jasný legislativní rámec, stabilní a dlouhodobé financování a připravit závazný, veřejně kontrolovatelný plán transformace. Nestačí změny jen slibovat – stát je musí skutečně řídit. Stejně důležitá je role krajů, které rozhodují o podobě sociálních služeb v regionech. Chceme podporovat komunitní bydlení, osobní asistenci a terénní služby a postupně omezovat financování velkých ústavních zařízení. Peníze mají jít tam, kde lidé mohou žít důstojně a mezi ostatními. A do rozhodování musíme zapojovat i samotné lidi se zdravotním postižením. Nejde o soucit ani charitu. Jde o spravedlnost, rovnost a respekt k lidské důstojnosti. Přestaneme o změnách mluvit a začneme je systematicky realizovat.