Mgr. Renáta Zajíčková

Roky se v Česku do krve hádáme o tom, v kolika letech budeme chodit do důchodu. Ale to, že naši mladí lidé nastupují do plnohodnotného profesního života o poznání později než jejich vrstevníci ve vyspělém světě, to úspěšně přehlížíme. Loni se u nás narodilo pouhých 77 tisíc dětí. Za 20 let nám bude chybět třetina pracovní síly. Přesto dál držíme děti zbytečně 9 let na základní škole v jakési „čekárně na přijímačky“. Výsledek? Naši studenti dnes běžně maturují až ve 20 letech. To není jen obrovský ekonomický problém. Je to špatně i z vývojového hlediska. Ve dvaceti letech má být člověk dospělý, sebevědomý a připravený tvořit vlastní budoucnost, ne být školským systémem stále držen v roli nezaopatřeného dítěte. Tím, že uměle oddalujeme jejich osamostatnění, brzdíme celou společnost. Nejde o to „nahnat děti dříve do práce“. Jde o to přestat plýtvat jejich nejlepším věkem. Proto navrhuji Reformu 8+2 (8 let ZŠ + 2 roky povinné střední školy zakončené "Malou maturitou"). Není to žádný pedagogický experiment. Je to tvrdá ekonomická nutnost a obrana před demografickým kolapsem. Společně s ekonomy jsme spočítali, že konzervativní odhad ročního přínosu této reformy pro státní rozpočet je minimálně 9,3 miliardy korun. Kde se ty peníze vezmou? 1. Dřívější nástup do života = miliardy pro stát Zkrácení ZŠ a dřívější vstup 60 až 80 tisíc absolventů ročně na trh práce přinese státu jen na odvodech a daních přes 6,9 miliardy korun ročně. Zkrátka: dříve se postaví na vlastní nohy. 2. Záchranná síť pro 30 000 dětí (Konec plýtvání talenty) Každý rok opustí střední školy desetitisíce mladých bez kvalifikace. V ročnících se 77 tisíci dětmi je ztráta každého z nich fatální. "Malá maturita" zajistí, že systém nikdo neopustí bez základních kompetencí. Pokud těmto lidem pomůžeme dokončit alespoň základní střední vzdělání, každý z nich za svůj život odvede do rozpočtu o 2,8 milionu Kč více. V součtu to v dlouhodobém horizontu znamená až 18 miliard korun ročně pro českou ekonomiku. A pro ně šanci na normální život bez závislosti na sociálních dávkách. 3. Peníze do kvality výuky, ne do prázdných budov S úbytkem dětí se nám navíc vyprázdní školy. Neefektivní provoz nás zruinuje. Ušetřené peníze musíme chytrou optimalizací přesunout do platů nejlepších učitelů, ne do vytápění poloprázdných budov. A ještě jeden paradox na závěr. Nejen, že plýtváme časem dětí, plýtváme i kapacitou učitelů. V devátých třídách dnes "držíme" 9 500 kvalifikovaných pedagogů. Přitom neustále posloucháme, že nám zhruba 6 000 učitelů v systému chybí. Česku nechybí učitelé. Česku chybí odvaha uskutečnit generální reformu školství a přestat dotovat neefektivní status quo. Co si o věku dnešních maturantů, umělém prodlužování studia a těchto ekonomických datech myslíte vy? Napište mi váš pohled do komentářů. 👇