Mgr. Renáta Zajíčková

📱➡️💻 „Místo zákazu mobilů dejme všem dětem do ruky školní tablety jako pracovní nástroj.“ Dnes stojíme před návrhem rozpočtu na rok 2026. Mohli bychom nad vysokým schodkem přivřít oči – pokud by ty peníze šly do skutečných investic. Pokud bychom si půjčovali na moderní školy, špičkové laboratoře a digitální infrastrukturu. Pokud bychom každému dítěti při vstupu do školy dali do ruky školní zařízení, na kterém se může učit, pracovat a systematicky rozvíjet své digitální dovednosti. Debata o zákazu mobilů je jednoduchá. Skutečné řešení je složitější – ale dlouhodobě funkční. 💡 Osobní mobil je pro dítě především nástroj zábavy. 📚 Školní zařízení je nástroj práce. Co by to znamenalo v praxi? – Oddělení práce a zábavy. Ve škole se pracuje na školním zařízení, osobní mobil zůstává mimo výuku. – Bezpečné prostředí. Škola má kontrolu nad aplikacemi i obsahem. Žádné sociální sítě během výuky, žádné rušivé notifikace. – Rovné podmínky. Každé dítě má stejné zařízení, stejné možnosti, žádné digitální nerovnosti podle toho, jaký telefon si rodiče mohou dovolit. – Podpora individualizace výuky. Digitální učebnice, adaptivní aplikace, práce s daty, rozvoj informatického myšlení. – Kontakt s rodiči přes školní systémy, nikoli přes nekontrolovaný online svět. – A hlavně: děti se učí technologii používat jako nástroj – ne jako zdroj neustálého rozptylování. Tím bychom mimochodem vyřešili i dnešní spor o to, zda mobily do školy patří. Pokud má dítě pracovní zařízení, otázka osobního mobilu ztrácí svou ostrost. Rozpočet v deficitu bez investic do vzdělávání není efektivní vládnutí. Pokud si půjčujeme, měli bychom půjčovat na budoucnost – ne na provoz. Neinvestovat do modernizace škol a přitom vést debatu o zákazech je krátkozraké. To není odpovědná politika. To je mezigenerační neohleduplnost. 🤝 Mluvme otevřeně o prioritách. Budoucnost našich dětí nemůže být položkou na okraji rozpočtu.