Mgr. Renáta Zajíčková

Rozhodnutí Ústavního soudu respektuji. Zároveň ale musím říct otevřeně: tímto verdiktem problém ve školách nezmizel. Pouze jsme školám vzali jeden z mála nástrojů, jak ho řídit. Oddělené zápisy nebyly ideologickým experimentem. Šlo o dočasné, ověřené a cílené opatření, které existovalo už dříve, nebylo zneužíváno a vždy stálo na odpovědném rozhodnutí zřizovatele a ředitele školy podle místní situace. Není pravda, že by šlo o nahodilý přílepek. Opatření bylo součástí Lex Ukrajina VII, tedy krizové legislativy reagující na bezprecedentní tlak na školy po vypuknutí války na Ukrajině. Šlo o reakci na volání z terénu- Dnes se dostáváme do paradoxní situace: místo transparentního a kontrolovatelného nástroje budou zřizovatelé nuceni hledat jiné cesty – rušit nebo ohýbat spádové obvody, losovat děti, improvizovat administrativně. To nepovede k větší spravedlnosti ani stabilitě, ale k chaosu a netransparentním řešením. Dlouhodobě říkáme, že u inkluze mají mít ředitelé větší pravomoci, protože nesou odpovědnost za kvalitu výuky ve své škole. Je proto nelogické, že právě u integrace – kde je tlak na školy často ještě silnější – jim bereme nástroj, který prokazatelně fungoval a pomáhal zvládat realitu ve třídách. Jsem v pravidelném kontaktu se zástupci ukrajinské komunity. Mohu znovu říct jednoznačně: diskriminaci nepociťují. Chtějí funkční školy, kde se jejich děti skutečně naučí jazyk a uspějí – ne formální rovnost, která v praxi nefunguje. Rozhodnutí Ústavního soudu proto beru jako jasnou výzvu pro stát: pokud rušíme jeden nástroj, musíme okamžitě nabídnout jiný – jinak se integrace zhorší a doplatí na to všechny děti, české i ukrajinské. Pomáhat musíme dál. Ale tak, aby to bylo udržitelné, řízené a spravedlivé.