JUDr. Markéta Vaňková

Včerejší slavnostní večer v rámci Sudetoněmeckého dne je nezapomenutelný. Děkuji, že jsem mohla být jeho součástí, děkuji kolegům Robertu Kerndlovi, Petru Kratochvílovi a Kamila Zlatušková za doprovod a dovoluji si připojit můj projev. “Sehr geehrte Damen und Herren, liebe Nachbarn, verehrte Gäste, ich möchte Sie herzlich in unserer schönen Stadt begrüßen. Je mi osobně velkou ctí, že se Brno stalo místem setkání lidí, kteří nechtějí přepisovat dějiny ani relativizovat vinu, ale kteří se snaží hledět především dopředu. Uplynulá staletí naše národy v tom nejlepším spojují — a zároveň nás dělí, protože v sobě nesou bolest, utrpení a leckdy i nenávist. I fakt, že se dnešní večer odehrává právě tady, v brněnském Besedním domě, je symbolický. Tento architektonický klenot vznikl před více než 150 lety jako centrum českého národního života, jako místo hrdosti, identity a kulturního sebevědomí. A právě dnes, kdy se zde koná slavnostní večer Sudetoněmeckého dne, se stává také důkazem, že ani zdi vystavěné minulostí nemusí být nepřekonatelné, pokud lidé najdou odvahu otevřít dveře k pochopení a vzájemné blízkosti. Historii změnit nemůžeme. Můžeme však změnit způsob, jak o ní mluvíme, jak jí rozumíme a jak s ní nakládáme. Věřím proto, že se nám letos, jedenáct let po přijetí Deklarace smíření, podaří rozepsat její další kapitolu, která bude založená na odvaze akceptovat minulost se vší její složitostí, a zároveň převzít odpovědnost za společnou budoucnost. Nejen našich národů, ale i za budoucnost Evropy. A možná nakonec i neurvalá vyjádření některých politiků, která vašemu sněmu v Brně předcházela a která byla vedena mnohdy hlavně snahou o zviditelnění, měla svůj nechtěný význam. Ještě zřetelněji totiž ukázala, oč ve skutečnosti jde a zda opravdu opět někomu dovolíme zneužívat minulá traumata k manipulaci, nebo zda v historii dokážeme hledat poučení. Právě v tom se totiž pozná nejen politická, ale i lidská zralost. Dámy a pánové, ještě jednou vítejte v Brně — ve městě otevřeného dialogu a lidské sounáležitosti. Ve městě, které se, jak doufám, stane inspirací i pro ostatní a ukáže, že respekt, porozumění a smíření mohou být silnější než vše, co nás kdy rozdělovalo.”