Alena Schillerová

Vážení přátelé, tady ve Varech jsem zažila, jakou to chce odvahu nezatleskat. Ne kvůli lidem okolo v sále, ne kvůli novinářům a opozičním politikům, ale proto, že si vážím práce paní Heleny Třeštíkové. Její Manželské etudy jsou epickým svědectvím o poměrech za komunismu a raného kapitalismu a taky hluboká výpověď o mezilidských vztazích. Stejně epický a zároveň lidský je dokument o Báře Basikové, na jehož premiéru jsem měla tu čest ve Varech zavítat. A teď přichází otázka. Mám právo nezatleskat? Co když žena, jejíž tvorby si cením, řekne něco, s čím nesouhlasím? Já totiž s větou „byla by hrozná chyba měnit financování České televize,“ opravdu nesouhlasím, dokonce si myslím opak. Paní Třeštíková neměla nějak vyhrocený projev. Prostě si přála, aby České televizi bylo zajištěno stabilní financování. No a přesně to má naše vláda v úmyslu, a taky jsme to slíbili před volbami. Stabilní, předvídatelný, o inflaci rostoucí rozpočet veřejnoprávních médií, tak jak to má 17 z 24 zemí Evropské unie. Jasná položka ve státním rozpočtu, žádné sbírání složenek od důchodců, všech „majitelů mobilních telefonů“ a vyhrožování exekucí těm, kdo neposlali pár stovek. Chceme jasné a průhledné hospodaření. Kdo by to jen řekl, že si 37 let po revoluci přečteme na Novinkách takovýto titulek: „A jedny ruce nezatleskaly. Ty Aleny Schillerové.“ Článek paní novinářky je tak ideově uvědomělý a plný hněvu, že by si mohla podat ruku s předsedou jedné nejmenované opoziční strany. Ten zase na síti X sdílel „informativní" video: „A víte, kdo netleskal? Alena Schillerová.“ Nevím, jestli tito lidé někdy četli Alexandra Solženicyna. Matně si z něj vybavuji jednu historku o schůzi místní buňky komunistické strany. Účastníci tleskají ve stoje projevu v rádiu a každý z nich se bojí přestat. Nakonec to po 10 minutách jeden z nich nevydrží a posadí se první. Ještě ten večer ho seberou tajní. Chvála Bohu za život v České republice. Sice si u nás nakládáme přes sociální sítě, ale reálně zas až tak o moc nejde. Akorát si zvedáme tlak zbytečnými válkami. Proto mám tak ráda svou práci ministryně financí. Místo řečí mohu prakticky zařizovat věci pro náš stát. Třeba jako je právě tento krásný Hotel Thermal, kde jsem byla na premiéře filmu o Báře Basikové, a kolem nějž se točí karlovarský filmový festival. Po mnoha letech to byli až ministři za hnutí ANO, kdo vyřešil majetkové poměry a právní spory. Zrekonstruovali jsme wellness zónu a bazén, začali rekonstruovat pokoje, připravujeme úpravu bulváru kolem hotelu. A děláme to i s tím vědomím, že v těch půvabných pokojích s výhledem na Karlovy Vary si může užívat kdokoliv s jakýmkoliv názorem. Svoboda slova, přátelé. Užijte si víkend 🫶