← doc. Ing. Karel Havlíček

Mluvčí 0: Přeji vám všem krásný středečný večer. Moc krát děkuji za to, že se opět můžeme potkat v živém vysílání mého pravidelného pořadu. Narovinu a hned musím říct jednu nespílně zajímavou věc. Poslední naše relace, která proběhla v neděli, tak měla skvělou sledovanost. Zatím je to více jak 110 tisíc diváků, což tuší mě je jedna z těch úplně nejlepších. Jednou jsme měli už dokonce přes 200 tisíc. Asi vždycky snažím, když vybírám nějaké téma, to vstupní, to vykopávací, aby vás to nějak zaujalo. To poslední byly bezemistní budovy a to, co nás čeká v těch dalších deseti letech souhledem na naše předsednictví v Evropské unii, tak je zajímavé, že jste se na to dívali v takto hojném počtu. Moc, moc si toho vážím a díky za to. Co jsem připravil dnes za téma? Máme předvolbami a není možné se před tím schovávat, tak jsem ho nazval Lit vs. Elity. Je to zajímavé, k jakému rozdělování v společnosti dochází a k jakému elitářskému chování dochází. Možná, že jsem spíš to měl nazvat nikoliv elity, ale pseudoelity nebo rádoby elity. Protože je vůbec otázka, kdo je vlastně elitou. Podle mého názoru to není ten, kdo se sám považuje za elitu, ale koho považuje okolí společnost za elitu. Ať už z důvodu toho, že to je úspěšný člověk, že to je člověk moudrý, že to je člověk, který je inspirací vzorem pro ostatní, že to je někdo, kdo má určitou elementární pokoru. Což neznamená, že by to měl být někdo, kdo nemá sebevědomí. Někdo, kdo je schopen respektovat jiné názory. Protože jsme na politické diskuzi, politickém kolběšti, tak někdo, kdo nemusí třeba souhlasit, ale respektuje jiný politický názor. A v těch posledních dnech před volbami se to začíná hemžit skutečně různými pseudoelitáři, kteří mají tu tendenci vytvářet jejich vlastní dojem a tlačí ho ostatním, co je tady to dobro a co je to zlo. A snaží se přesvědčit tyto lidé, kteří jsou možná známí, ale neznamená to, že to jsou skutečně ty pravé elity. Spíš bych řekl, že to jsou někdy několik elita, ale skoro bych řekl jelita. No pojďme se ale podívat, co se tady vlastně odehrává a co, bohužel musím říct, z řad pražské kavárny se začíná stávat v té poslední době naprosto typické běžné. Čím se tady tato jelita nebo tyto elity baví? Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí. Ano, dobře slyšíte. To je přesně to rozdělování toho dobra a toho zlata povýšenost. O tím se baví značná část pražské kulturní elity. Dále, proti nám, dobře poslouchejte, to napsal šéf-redaktor jednoho velmi silně provládního média. Pak to tady smazal po tlaku zjevně ze spolu nebo z pražské pětikoalice. Proti nám, ještě jedno zúdezné slovo nám, západně, západní, a možná se ještě na to musí podívat. Mám nové brýle, možná jste si toho všimli, takže na to si ještě zvykám. Západně a svobodomyslně orientovaným lidem povstala vesnice se svými socialistickými a východními sklony. Tak toto skutečně myslel vážně šéf-redaktor z mého pohledu C-čkového vědevatelství, nicméně nikoliv úplně neznámého. A možná jste si všimli, že máte zaplněné poštovní schránky právě tím, skoro by řekl, letákem, ani ne, novinami, které oslovují pana Pavla a tváří se to jako médium. Podle mě dezinformační médium. No ono to začíná už tím nálepkováním. Nálepkováním vlády, které je naprosto nebývalé. Určitě si vybavujeme to, že tato vláda, když se ji nikdo nelíbí, tak je to pro ní někdo, kdo není demokrat. Ať už je to nedemokratický kandidát na prezidenta, který nevyhovuje, nebo je to nedemokratická strana, která je třeba ve sněmovně. Kdo se ji nelíbí, tak velmi často je častován tím, že to je proruský troll, proruský šváb, vrchol všeho nastal, když vládní zmocněnice pro boj s dezinformacemi připravil akční plán, který má potírat dezinformace, fakticky je to ale novodobá cenzura, rozdělování na ta uvědomilá média, na ta neuvědomilá média. Ta uvědomilá dostanou dotace, nemalé dotace, ta neuvědomilá média, ta rovnou postavíme před soud. Nevím, kdo bude rozhodovat své ta dezinformace, co není ta dezinformace. A neziskovky, které na to budou dohlížet a budou vychovávat ku uvědomilému psaní, tak ty budou dostávat další dotace. No, své se hrála I paní ministrině Černochová v těch posledních dnech, možná jste to zaregistrovali, a všímejte si, že zde záměrně neříkám to, co píší různí bezejmeni autory různých účtů, na sociálních sítích a tak dále. Nad tím se povznesme. To samozřejmě je na obou stranách, vždycky tam jsou nějací cvoci, nějací frustrovaní jedince, kteří vyzývejí, rozdělují a tak dále. Ale já se teď věnuji těm, kteří jsou skutečně známí, kteří se možná domnívají sami, že jsou tou elitou. Tak co řekla paní ministrině Černochová, ministrině Obrany? Vaši podporovatelé jsou jako otroci. Myslím tím podporovatelé, to znamená voliče, hnutí ano. Tak jenom podotýkám, že ti to podporovatelé teď v počtu dva miliony hlasů dali hlas panu Babišové otázky, jak to byly třeba ve druhém kole, možná jich bude ještě více. Kde bere tu drzost? Kde se bere ten elitářský přístup k tomu, že se řekne o dvou milionech lidech, kteří jsou z různých věkových skupin, jsou různě vzdělení, jsou to lidé, kteří žijí ať už na venku, v městech nebo kdekoliv jinde, kde bere tu drzost pojmenovat je jako otroky. Taky samozřejmě to vzbudilo obrovské emoce. Chodí velké množství mailu, chatu a správ, kdy celkem logicky ti to lidé žádají, aby se paní ministrině omluvila. Tak bychom jí k tomu vyzvali. Možná jste to zaregistrovali v těch posledních hodinách. Vysmála se samozřejmě všem, proč by se někomu omlouvala. A jako příklad toho svého jednání právě přečetla nějaký úplně infantilní tweet od někoho zcela neznámého, který si to vyřizoval s paní Danouší Nerudovou. Což je samozřejmě špatně a já v žádném případě neschvaluji tyto výhrušky nebo tyto újeté správy na sociálních sítích. Ale to je na všech stranách. Samozřejmě tak to píšou I o našich kandidátech, I o nás, I o mě a tak dále. Kdybych měl vzít, co všechno mě napsali na sociálních sítích, to je lepé to nečíst. Zajímavé třeba v době covidové, kdy vám vyhrožovali smrtí a tak dále. Ale to není o bezejímených lidech. To je o těch, kteří se tváří, že jsou ty elity. Dále, spolek dekomunizace. Možná jste o něm slyšeli, což není úplně neznámá parta. To je skupina, která je do značné míry placena ministerstvem vnitra. Jsou ty autoři toho Putina v tom pytli, té mrtvolitého Putina, který tím vystrašili půlčeské republiky. Tak tahle ta parta udělala další billboard, kde byl pan Babiš a Gustáv Husák a útočila nikoli na to, co dělá Babiš, dobře nebo blbě, to bych pochopil. Ale útočila na to, že je Slovákem. Se nebude mít Slováka jakožto prezidenta. Pomíjím to, že se narodil v Československu, pomíjím to, že má naše státní občanství, ale kam jsme se to dostali? Kde to jsme? Ano, můžete říct, to jsou nějaká zvláštní individua. To bych bral. Je to divná parta. Ale pozor, tahle divná parta pracuje pro ministerstvo vnitra. Někdy by se tohleto stalo a byl bych ministrem. Nehledě na to, jestli fandím tomu či onomu, tak by do hodiny tahleta parta skončila a okamžitě bys mi vypověděl jakýkoliv kontrakt a ještě bych se od toho distancoval. Ale ministr Rakušen s ním je veselý, spolupracuje. Dále, jinými slovy, z mého pohledu, možná řekněte, že to je přehnaná reakce, je v tom podporu, ale já si domnívám, že ano. Protože pokud se v určitomu nevymezí, tak je to svým klusovem určitá forma podpory. Voleči ano je lůza odpad lidský hnůj s inteligencí mírně retardované opice. Ano, to sdělil místo předseda TOP 09 z Roudnice. Čili opět představitel, můžeme říct, I kavárny. Ale to je jedno, jestli kavárny nebo ne kavárny. No v každém případě dochází k fatálnímu rozdělování společnosti. Do značné míry se proti sobě staví elitářská část Prahy a Lenková. Je to rozdělování na ty, co jsou ti, kteří vědí. To jsou ti, kteří jsou ti dobří, jsou ti, kteří jsou ti zlí. No a jaká na to může být jediná odpověď? Nikoliv opětovat to, co oni sdělují a jít na jejich pavlač a hrát stejný styl hry. To je pod úroveň a pod důstojnost. Jediná odpověď rozumná je jít k volbám. Jít k volbám a tam si to s nimi v úzovkách vyřídit, vyříkat. Tím, že dáte hlas tomu, kdo toto nepodporuje. Sami si z toho udělíte obrázek, jakým způsobem a kdo se za koho staví, kdo je čí kandidát. A ještě jednou, pokud se vám toto nelíbí, tak běžte k těm volbám. Běžte k těm volbám, ať jste z města, ať jste z obce, ať jste z malé vesnice, ať jste z Prahy a vyjádříte tam svůj názor a nenechte se, prosím, tak to jeho nestovat, takhle tlačit ke zdi a právě tím, že budete volit toho, o kom se domníváte, že toto nepodporuje, tak tím dáte všem tu nejlepší odpověď. Ať už ty volby dopadnou jakkoliv. Ono se totiž nehraje jenom o to, kdo definitivně vyhraje. To je samozřejmě to zásadní. A taky se hraje o to, kdo ten, kdo třeba nevyhraje, získá hlasu. A pokud tam těch hlasů bude hodně, a třeba nevyhrajeme, může to nastat. To je realita. Iž děláme vše pro to, aby jsme vyhráli. Tak už jenom to, že v prvním kole pan Babiš dostal dva miliony hlasů, tak není možné brát na lehkou váhu. Pomohlo to I nesmírně hnutí. Ano, nám to zvedlo samozřejmě sebevědomím, že vidíme, kolik lidí za námi jde a potvrdilo to, že jsme nejsilnější strana v České republice, zatímco ty ostatní strany nebyly schopni ani svého kandidáta postavit. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Já doufám jenom, že po těch volbách emoce opadnou a že se to uvědomí I ti, kteří takto mluví. Ale hlavně, prosím, pěkně zapamatujte si to. Jiřík, dobrý večer. Chtěl bych se zeptat, jak děláte, aby všechna ta negace, kterou vůčihnutí zažíváme ještě několik let a s volbami vždy sílí, nějak nenabourala vaše psychické zdraví. Sám s tím mám problém. Já se přiznám, že s tím nemám problém. I když je pravda, že toto mi sděluje obrovské množství lidí, se kterými se potkáváme v regionech, tak všichni říkají, hlavně to vydržte, tvrdí, že to musí být nápod na psychiku atd. Já jsem v tomto možná trošku jiný. Pro mě je to naopak výzva. Od co více někdo vůči nám jde, od co více tlačí na pilu, od co více hláže klacky pod nohy, od co více kritizuje, od toho beru do značné míry jako výzvu ukázat to, že jsme schopni to zvládnout a nějaké velké problémy mi to nedělá. A samozřejmě pokud je kritika, tak člověk musí s ní umět pracovat. Pokud je to kritika od někoho, koho si člověk váží, tak alespoň já se snažím s toho poučit a snažím se nad tím zamyslet. Pokud je to kritika toho kolovrátkového charakteru, pouze čistě politického, kde je někdo úplně extrémně vychýlen a všechno vnímá jako negaci, tak to člověk prostě prolítne a vůbec se tomu nevěnuje. A pokud je to kritika od někoho, kdo se neumí ani podepsat, od různých frustrovaných jedinců ze sociálních sítí a tak dále, tak tam naopak, I když je třeba hodně vulgárně a tak dále, tak to z mého pohledu je jedině dobrá zpráva, protože já nechci, aby ti tu lidé se mnou souhlasili, takže naopak, o co víc je tam takovýhle cvoků, o to víc se mi to usvědčuje v tom, že to neděláme, neděláme špatně. Tak, SkyTrader, dobrý den. Nevíte, jak to funguje na ministerstvu průmyslu s hodnocením žádostí? Máme podanou žádost na dočastný rámec, na energie, je to měsíc a nic se neděje. Mají málo hodnotitelů nebo nestíhají, za vás to bylo vyřízeno do deseti dnů. Já se přiznám, že teď nevím, jak dlouho jim to trvá na NPO, ale hrozně mi to štve, pokud se to nedělá rychle. A je to dáno logicky tím, jak je to ministerstvo řízeno. Toto je absolutní odpovědnosti ministra. Několiv náměstku. Já vím, že to nikde není jednoduché, že těch žádostí je hodně, ale popravdě řečeno, to je zlomek žádostí, které jsme museli vyřizovat v době covidu. Věmte si, že nám se nahrnulo během několika dnů desítky tisíc žádostí, které jsme museli zpracovávat. O to jsme ještě neměli na to vybavení ve smyslu kvalitních informačních systémů, které by byly schopny to posuzovat v tak obrovské množství. Za pochodu jsme to všechno dělali, ale o co tam šlo, ty lidé tam byly takřka non-stop. Pracovali jsme o víkendech. Já jsem tam trávil veškerý svůj čas, včetně tedy těch víkendů. Bylo to o tom, že jsme si museli narychle napučovat lidi třeba z jiných rezortů, z jiných státních organizací. Ty lidé tím žili a věděli, že tím žije I ten ministr. A hlavně neexistovalo to, že by se špatně komunikovalo ve smyslu toho, že by se opomínalo něco, že by se ten dotyčný nevyřídil, I když to třeba byla negativní zpráva pro ně. Všichni museli být na telefonech, měli jsme tam speciální call centra a věděli jsme, že ti podnikatele zažívejí velmi kritické období a velmi často jsme byli I psychologickou poradnou. Nebylo to jen o tom, že se vyřídí nějaká žádost, ale tím musí ten rezort žít. A poté se dá učinit I to, že třeba někomu řeknete negativní zprávu, nedostanete třeba tu podporu, nedosáhnete na ni z nějakých důvodů. Ale když se to vysvětlí, tak velká většina lidí, podnikatelů v tomhle případě to chápala, I když třeba nebyla nadšená, nebo když třeba si myslela, že dostane tu podporu větší. Jenom podotýkám, že jsme v době covidu obsloužili 700 tisíc podnikatelů. Víte, co to je 700 tisíc? Dnes, když vidím, co majitěla, tak to není nic. A ještě to nestíhají. Pavla, ctěný pane Havličku, chování, respektivě nechování Jany Čarnochové v médiích na půdě sněmovny je slučně řečeno zarážející. Zvažuje ano nějaké právní kroky, vedoucí k tomu, aby se veřejně omluvila. My už jsme ji k tomu vyzvali. Z mého pohledu, nejenom, že to neřekla dobře, řekla to katastrofálně. To, že někoho nazve, že je otrokem, a že takhle míří ku voličům, pro mě je to nepochopitelné. Ale já bych možná I vzal to, že někdo řekl nějakou blbost. Kdyby skutečně řekl ano, řekl jsem to špatně a se omlouvám. A znovu se vracím k tomu, kdyby to můžete hned pálit. Pán Babiš řekl ho v době letních kampaní, asi dvakrát, třikrát za sebou, předovnal některé, ti, kteří demonstrovali proti nám a křičili tam, řičili tam, chovali se někdy jako cvoci, jako šílenci, tak je předovnal k nazistům a fašistům, což byla chyba, I když je pravda, že pouze citoval článek zpráva. Neměl to říkat. Ale proč to říkám? I hned poté se omluvil. Řekl, že to byla chyba. A to je to, co mi tady u paní Černochové chybí. To, že to z ní vypadne, a že tím do značné míry, jak si dokladuje to, že to je uzlíček emocí, což tady popravě řečeno u ministerině obrany, mě nečiní úplně klidný. Tak to je věc jedna. Ale to, že se k tomu nepostaví tak, že to neuvede na pravou míru a neomluví se několika milionů lidem, to já prostě nechápu. Nechápu to. Tak, Milan. Musí nastat změna. Lidi si musí uvědomit, že nikdo nemá právo jim ničit život. Já s vámi souhlasím, že musí nastat změna, protože to, co se odehrává dnes ve smyslu vládnutí téhleté parti, je něco, co zde opravdu ještě nebylo. Ve smyslu nekompetence, přezírovosti, elitářství a tak dále. Na druhou stranu, ta změna nenastane tím, že se podíváme z okna. A změna nenastane ani tím, že se udělá nějaký mimořádný akt. Ten do značné míry není možné ukonat. Ta změna nastane tím, že se to praví ve volbách. Ať už ve volbách prezidentských, ale ty samozřejmě nezamíchají úplně s těma politickýma kartama, nebo poté ve volbách parlamentních, případně ve volbách krajských a tak dále. A to je to, na co se musíme soustředit. A to je to, co musíme do té doby ukonat ve smyslu přesvědčení. Nemalé části voličů, že tahle ta parta to dělá špatně. A je to tedy I na vás. Je to na vás. Vy máte svoje okolí, máte svoje příbuzné, máte svoje rodiny, máte svoje kamarády. Tak tím pomůžete nejvíce. Ale třeba I tím, že se budete dílat můj pořád a že o tom spolu budeme diskutovat a že vám budu odpovídat I na ty dotazy, které třeba mně nemusí být po vůli a budu se snažit vyvrat se třeba některou kritiku a nebo argumentovat to, proč jsme to udělali nebo jak by jsme to udělali. A hlavně ukázat vám to, že se nebojíme. Nebojím se názoru, nebojím se tlaku a nebojím se ani toho, když se do mě pustíte. Marek, dobrý večer. Chtěl bych se zeptat, je pravda, že vláda chce zvyšovat věk odchodu do důchodu a ještě bych se chtěl zeptat, myslíte, že se podaří někdy dojednat mír mezi Ruskem a Ukrajinou? Ano, vláda zvažuje zvýšení věku odchodu do důchodu, ale není zatím nic definitivní, je to spíš takových úvahách. Jestli se podaří dojednat mír mezi Ruskem a Ukrajinou? Každá válka jednou skončí mírem. To není žádná extrémoudro. Tak to bylo, jest a bude. Otázka je, kdy ten mír nastane. Otázka je, kdo bude tím iniciatorem. Otázka je, za jakých podmínek to bude. A taky to je to, k čemu my už několik týdnů, možná měsíců vyzýváme. A není to jenom teď ta prezidentská kampaň. Myslím, že o tom není nic mimořádného, když tvrdíme, že je třeba intenzivněji usilovat o ten mír. Jakkoliv chápu, že to je něco extrémně složitého a že není vůbec jednoduché dneska v té situaci se do toho pustit a vůbec něco dohrát. A dokonce samozřejmě I víme, že se o to pokouší celá řada různých velmocí nebo významných státníků nebo zemí, které by tu možná mohly mít určité předpoklady. Ale to ještě neznamená, že to vzdáme. Teď jsem měl nějaký rozhovor někde v Respektu, kde dámy mimo jiné dobře připravené dámy. Byl to fajn rozhovor a byl to takový střet názorový, velmi silný. Ale oni vlastně mě říkali, no ale pan Havlíčku, vy říkáte, že to vyřešíte. Teď to nevyřešil ani ten Erdogan z toho Turecka. Tak vlastně o co se pokoušíte? Tak zaprvé neříkáme, že to vyřešíme. Říkáme, že je třeba, aby se to iniciovalo a využít všech vazeb a tak dále. Neříkáme, že se to podaří. Ale hlavně nemůžeme přece rezignovat z toho, že si to nepodařilo Erdoganovi, který zavolal Potinovi a on mu, já nevím, v Fubosovkách bůhl s telefonem nebo se s ním o tom vůbec nebavil a nebo to nepadlo na úrodnou půdu, takže tím to hasne a končí. Takže nemůžeme prostě sedílet na to, že se tady bude válčit ještě další roky a roky. Vidíme, k čemu všemu to spěje. Je to katastrofa, ale samozřejmě neznamená to, že se bude Rusku ústupovat. Rusko je agresor, tečka. A je neospravedětelné to, co Rusko udělalo. Ale to ještě neznamená, že se nepokusíme o to, anebo významní státníci, že se nepokusí o to, aby nebo třetí země a tak dále, že to povede do nějakého finále. Do toho, čemu vy nazýváte mírová jednání. Pokud by se to panu Babišovi, kdyby byl prezident, podařilo, a reagujete na to, co jste psal, tak to by byla velká paráda. Nechceme válku a kdyby se dojednal trvalý mír, tak by bylo by to to nejlepší pro celou Evropu. My netvrdíme, že pan Babiš má vnuků vzelný průdkem a stalo by se to. My jenom nějakni tu sem reagujeme na tu situaci a snažíme se přesvědčit, jaký by byl jeho názor na tu situaci, jak by se k tomu postavil a co by se pokoušel dělat. Konečně nebyl to pan Babiš, ale byl to pan generál Pavel, který řekl v této situaci, že trvalý mír je iluze. Já vím, že poté se to snažil okecat tím, že vlastně říká, ale trvalý mír je přece iluze. No ano, do značné míry. Asi trvalý mír ve světě je nerealný. To asi si musím tu samozřejmě souhlasit, ale my si to musíme vzít, v jakém kontextu se to říká. A dneska je jasné, že když se hovoří o míru, tak to každý vztahuje ku Ukrajině. A jestliže je někdo voják, některý generálem a do značné míry řekne tady, že ten mír je iluzí, bytě tam to slovíčko trvalý, tak to je to, kdyť vážně národa vysvětlí, tak ten člověk tomu úplně vcela nevěří tomu míru. To se nemůžeme divit, že si to takhle lidé přeloží do svého jazyka. A argumentovat potom tím, že my ještě ponoukáme ty lidi, až jsme měli pochopit, jak on to vnímal, to je fajná otázka, jestli mu to tady věříme, že to takhle vnímal, nebo ne. Já si přiznám, že tady úplně ne. Tak, Honza, Jan. Pane docente, dala vláda poslancům k dispozici zdůvodnění katastrofálního prohloubení zadlužení České republiky dle Eurostatu, třetí kvartál, 22. A požádali jste o rozbor konkrétních výdajů, kde ty peníze byly utraceny. Tak vláda nepředkládá toto poslancům. Poprvé řečeno zase, to není ale nic tajného. To znamená, nemáme zatím ještě tu analýzu, tu strukturu těch výdajů, ale to samozřejmě není nic, co by se zatajovalo, to je celkem veřejný údaj. Důležitější je dívat se dneska, jaké to zadlužení je. A zajímavé je dívat se na to, I z toho hůlu pohledu, co ta vláda říkala, co slibovala a jak se nám vysmívala. Tak ještě jednou, my jsme přebírali Českou republiku v roce 2014 u Vozovka, myslím tím vládu, ministerstvo financí, teď jsem úplně nepřesnější. A tam byla zadlužnost tehdy někde kolem 43-44%. Jsme ji stáhli do roku 2019 na 29%. V té době se ho podařilo s přebytkovými rozpočty. To zde léta předtím nebylo. S přebytkovými rozpočty. A dokonce, když se podíváme na celkový dluh, ten se pohyboval někde kolem 1,6-7 bilionů korun, tak ten se nezvyšoval. Ale tím, že se zvedalo HDP, tak se to zadlužení snižovalo. Pak ano, přišel COVID a my jsme museli podpořit podnikatele zdravotníctví, museli jsme dát víc peněz do infrastruktury, aby jsme udrželi alespoň přiměřený růst hrubého domácího produktu. Zvedli jsme výdaje na dopravní infrastruktury, na stavby silně zdální železněc atd. To podle mého názoru jsou logické správné výdaje, které rozhodně nejsou zdroje, které spláchneme do toalety. Ty se nám vrátí pozitivně. V nějaké době zvyšovali jsme výdaje na vědu, na výzkum atd. Co tím chci říct, samozřejmě zvýšili jsme opět to zadlužení, takže jsme se dostali opět na nějakých 2,40%. Stále méně, než jak to bylo v roku 2014, ale jasné, že ty dluhy v těch letech 2020 a 2021 byly. No a ta vláda, tehdy opozice, dnes tady vláda, se nám vysmívala a tvrdila, jak mávne proutkem a bez problémů ještě 3,80 atd. miliard. Jak to dopadlo, víme. De facto výsledek za rok 2022 je přibližně stejný nebo podobný, jaký jsme navrhovali my. Ano, můžete říct, ale oni nevěděli, že bude energetická krize a vy taky ne. A je to pravda. Nebo válka. Je to pravda. Ale taky ta přinesla energetická krize výrazně vyšší daňové příjmy. Takzvané inflační příjmy. Přesto miliard korun. To se nebavíme o mimořádném zisku ČEZu. Takže na jednu stranu ano, vyšší výraň, na druhou stranu zase vyšší příjmy. Ale já to nechci úplně porovnávat, jenom chci říct, že v této vládě se podařilo během jednoho roku nás dostat už do vyšší zadluženosti, než bylo I v tom roce 2014, kdy tehdy měli úplně nejvyšší. Tak Honza ještě pokračuje. Díky za vaši pracovitost, angaž má I ochotu věnovat se nejen tomuto pořadu, ale obyčejným lidem obecně. Já děkuji za to, že se díváte na ten pořad a já moc krát děkuji vám, kteří se posíláte dotazy a kteří třeba I potom to šíříte na sociálních sítích. Tak a ještě Jan jedna otázka. Věříte, že dnes v prognózi Orwella 1984, Huxleyho, Bradburyho, Zamětina a dalších NVO, vlastně Nový světový pořády, pokud se nepletu, New World Order, Deep State, biblická proroctví v knihách Daniela, zjevení, tak myslím, že toho tady napsal hodně, tak něco z toho znám, něco z toho neznám. Orwell, Huxley, Bradbury, pokud se nepletu, to jsou spisovatele různé utopistické romány nebo různé scifi romány 20. století. Ten Orwell je zajímavý, nejenom ten román 1984, pokud vím, tak on ho psal někdy v polovičce 20. století, on ho nepsal logicky, takže by se někdo myslel, že je to z toho roku 1984, tak to bylo docela nadčasové. A mě ten Orwell zajímá ještě z jednoho důvodu, on napsal, jak on se to jmenoval, Farma zvířat, to byl další román a ten inspiroval, pokud to víte, Pink Floyd k přípravě Alba Animals, což bylo kultovní album z roku 1977, to bylo mezi Wish You Were Here a The Wall a vlastně ten Animals, který způsobem zakončoval tu trilogii Dark Side of the Moon, Wish You Were Here a poté bylo Animals. A právě inspiroval se, jakožto takzvané konceptuální album, to on krádával water, to byly tyho myšlenky, inspiroval se právě u toho Orwella, Farma zvířat, kdy vlastně rozdělil lid a společnost na prasata, na ovce a na psy. A z mého pohledu špičkové, špičkové album, je zajímavé samozřejmě textově, tak já si myslím, že majstrštek. Tak mimo jiné, když už jsme tady u té muziky, asi víte, že jsem fanoušek do muziky obrovský, tak se teď to album vydal znova, vydal se s novým zvukem, bylo to nově remastrováno a je to I s novým přebalem, tak samozřejmě jinak tam zůstaví ty písničky stejné a je to pro mudebných fanoušek nebo zběratelů docela docela zajímavá věc. V roce 2019, abych byl přesný, se to vlastně celé remixovalo, abych byl úplně přesný, co se s tím udělalo. Tak, Marek, myslím, tím trvalýmí, tam asi reagujete na to, co jste už psal, jinak dneska v televize běžilo, že jsme nejrychleji se zadružující země v Evropské unii, co s tím vláda odlá dělat. Tak to je otázka na vládu, samozřejmě můžete říct, jak vy byste dosáhli lepších, lepších čísel. Tak otázka je, čeho se dá dosáhnout v daném roce. Abych to možná v tomhletom roce a v tom minulem úplně té vládě tolik nevyčítal, jsme fakt mimo řádné doby, aby jsme taky navrhovali, aby se podpořili podnikatele, aby se podpořili domácnosti a aby se přežila ta doba těch šílených cen v oblasti energii. Ale samozřejmě šli bychom na to trošku jinak, to už bych se opakoval, co jsem zde říkal mnohokrát, že bychom šli jinou cestou, kdybychom nařídili ceny u výrobců elektrické energie, nenechali bychom vydělat ty gigantické zisky a pak se to komplikovaně předozděluje. Ale samozřejmě do budoucna mě nejvíc trápí, ne snad ten shodek, který je v tom roce minulem, no který je dnes, ale to, že ta vláda nemá absolutně žádnou vizi, jak s tím dále pracovat. A buď se musí pracovat na té stránce výdejové, nebo se musí pracovat na té stránce příjmové. A já jsem spíše zástupcem toho, aby se pracoval na té stránce příjmové, ale ne tím, že se zvednou daně, ale tím, že se bude investovat do vytváření takzvané předané hodnoty. To znamená, aby se pokud možno vytvořil prostředí takové, kdy firmy budou orientovány nikoli na kvantitu a na velké množství exportů, ale na ziskovost, to znamená na předanou hodnotu a jinými slovy, stejné sazby daně, ale logicky, když by byla vyšší ziskovost, tak by se více odvádělo státní pokladně. To není úplně nový model, je to model skandinávský, holandský, je to model švýcarský, který jsme nastartovali naší strategii, za kterou jsem tady stál, protože to byl možná I důvod, proč jsem přišel do vlády, jmenovala se Česká republika země pro budoucnost. Zde jsme to právě, všechno se snažili překlopit do podpory výzkumu, vědy, inovací a vytvořit zde prostředí pro to, aby firmy generovaly větší zisky, větší předanou hodnotu, aby jsme nebyli už v uzovkách tolik jenom tím subdodavatelem, někdo tomu říká montovny, aby jsme byli pomkud možnou těmi, kteří dělají finální produkty a hlavně aby jsme se orientovali na technologie, které přináší tu předanou hodnotu. To tahle ta vláda totálně zabila a to je to, co mě děsí víc. To tápání toho, jak se to vlastně bude řešit za pár let, ale to je celé zjevné, že tuhle tu vládu netrápí. My jsme dávali strategii inovační země pro budoucnost do roku 2030, protože jsme chtěli tady vytvořit skutečně společnost a ekonomiku takovou, která tady dlouhodobě bude postavená na předané hodnotě. A věděli jsme, že za naše opůsobení to nesklidí tu pšenku, nebo nesklidíme tu pšenku. To je dlouhodobá věc. Tahle vláda to dělá přesně opačně. Ji zajímá teď, co bude, a ji to nevychází, ale to, co bude za čtyři, za pět let, ji vůbec netrápí. Logicky říká, a ji to samozřejmě říkají I zákulisně, to už tam zase budete vy. Takže s tím se musíte poprat vy. Bohužel, Radek, dívám se na čas, budeme zachtěli končit. Zdravím. Proč městní buňky, ano v Ostravě, jako ve městě I v kraji, něco neudělají s macorou Vondrákem, kteří veřejně podporují Pavla? Dělají hnutí pěknou ostruce na tom pravdy, že chtějí frakce. Tak frakce není úplně nic nového. Pan Modrák už s tím přišel před pár měsíci. Krátce jsme o tom I diskutovali. Nesetkalo se to s žádnou velkou podporou. De facto nikdo nebyl příliš pro to, aby se to vytvářelo. A ono je to celkem logické. Ano je catch all parties, nejsme ideologicky vyhranění doprava nebo doleva. Každý může v rámci vedení hnutí, členů hnutí, být do značné míry orientován tam, kam si on určí. To znamená, někdo je více tržně, někdo méně tržně. U mě je to tržně orientovaný ze sociální kontrolkou. S tou štěstí dělali srandu. A na to nepotřebuji žádnou frakci. A taky proto jsme dneska nejsilnější stranou nebo hnutím. Jde za námi skoro třetina populace. A myslím si, že I to je základem určitého úspěchu. A vytvářet frakce, nevím, co by to úplně změnilo. Z mého pohledu je to spíše nějaká snaha zviditelnit sám sebe a možná prostě ukotvit více svoji pozici. Ale ta se neukotví tím, že se udělá frakce. Nedloubte se na mě, ne tím. Ta se udělá tím, že člověk je aktivní, že člověk tvrdě pracuje, že člověk je aktivní možná I v médii, že je aktivní ve stínové vládě, že je aktivní ve sněmovně, že je aktivní ve výborech a tak dále. A že prostě si to všechno odpracuje. To si myslím, že je důležitější, než vytvářet nějaké další frakce. No a píšete, co s panem Matsurou, s panem Vondrákem? Oni tam nejsou z vůle boží. Dokonce tam nejsou ani z vůle hnutí ano, I když samozřejmě tam hnutí ano nominovalo a podpořilo je v tom. Oni tam jsou z vůle voličů. A oni se musí odpovídat svým voličům. A to je to, co mě bude zajímat úplně nejvíce. Jak se na tyhle názory dívají jejich voliči. Pokud jejich voliči jim zatleskají, to znamená Moravskosleském krajem nebo Fostrevy, a budou to vnímat, že to je správný postoj, pak to musíme jimi akceptovat. Pokud to tak ale nebude a voliči s tím nesouzní, no tak pak logicky to budeme muset řešit a to si ještě musíme domluvit, jakým způsobem. Ale my nemůžeme hazardovat z hlasy voličů. Notabene v Moravskosleském kraji, což je pro nás velmi důležitý kraj. A konečně vidíte to I třeba teď na těch prezidentských volbách, kdy pan Babiš dostal v tom prvním kole skoro 45% hlasů, což je něco naprosto neuvěřitelného. To mě svádí k myšlenci, ale nemám to ještě ověřené, že naši voliči nesouzní s tím, co tam třeba říká pan Vondrák a o tom určitě bude diskuze. Tak a dám ještě tedy poslední. Vidím tady nějaké číslo, rychle to přečtu. Víte, že vám čísla rád. Ivan píše, říkala jste, že chcete více hlasů od podnikatelů. Ano, je pravda, že je hodně navštěvuje a že se o to snažím a myslím si, že se nám to docela daří. Měl bych jeden tip. Valorizujte limity pro povinný audit účetní závěrky z 80 lomenů z 40 milionů, to asi říkáte obrat vůči aktivům, na 100 milionů a 50 milionů aktiv. Jinými slovy posunou to o 20%. Co vy na to navrhnete? Tak nevím, jestli to navrhnu tak, jak to píšete, protože sám jsem byl v podnikatelském prostředí 30 let, tak to je věc, která by se setkala s pozitivní odezvou. Musíme se podívat, co by to ve finále znamenalo, ale asi by to nebylo nic, co by se nedalo udělat, protože jestli je vyšší inflace, která dochází ke zdražování, tak je logicky, že budou I vyšší obraty, takže do značné míry by se s tím možná úplně neudělala žádná revoluce, ale trošku by to zjednodušilo život podnikatelům. Díky moc za ten návrh a určitě by jsme se tou mohli věnovat. Tak, já vám moc krát děkuji, budu se těšit, že se opět potkáme v neděli, zvládněte volby, věřím, že emoce trochu opadnou a že se opět uvidíme, budu se těšit na návrhy.Kopírovat text

Pražská kavárna, která sama sebe prohlašuje za elitu, se vymezila proti venkovu, chalupářům, ale i normálním obyvatelům měst. Podle nich každý, kdo nevolí s nimi, je člověkem druhé kategorie. Proč to dělají? Více v živém vysílání pořadu NA ROVINU. Dnes v 18:30 se opět těším na vaše dotazy.

Screenshot není k dispozici