Alena Schillerová

Vážení přátelé, tak to jsem já. Sedmá třída, první řada, třetí zleva, čtyřicet devět let nazpátek. Vzpomínky jsou už trochu potrhané a pomačkané podobně jako ta fotka samotná, ale nikdy nezapomenu, jak jsme se my děti těšily na prázdniny. Tehdy nás ještě nenapadlo, že učitelé se těší možná ještě o něco víc. Děti a učitelé patří k těm šťastnějším, kteří odteď už nemusí snášet ty vedra ve třídách a na chodbách. Hůř jsou na tom dospělí, které dál vážou pracovní povinnosti do kanceláří, továren, skladů, polí. Věřte mi, že ani u nás na ministerstvu to není žádný med, i když tlusté starobylé stěny ještě stále trochu chladu drží. Koukám se na třídní fotku vytaženou z šuplíku. Vzpomínka na časy, kdy jsme ještě nikdo netušil, co z nás bude a kam nás život zavane. Někdo se našel rychle, jinému to trvalo trochu dýl. Vzala jsem si poučení ze školních let, že známky o člověku neříkají všechno. To jen taková poznámka pro rodiče. Milí žáci, užijte si prázdniny, ale prosím zodpovědně. A milí učitelé, družináři, školníci a Vy všichni ostatní, kdo zajišťujete chod škol, přeji Vám, abyste následující dva měsíce načerpali síly do nového školního roku. Opatrně na sluníčku a hodně pijte. Krásné prázdniny Vám všem, přátelé.