RNDr. Luděk Niedermayer

Premiér se rozhodl v rámci novely o financování veřejnoprávních médií navrátit se k úrovni roku 2024, tedy před zvýšení koncesionářských poplatků. To, proč právě na tuto úroveň, vláda ale příliš nevysvětlila. Není divu. Rok 2024 totiž nepředstavoval jakýsi "standardní" výchozí stav, ale byl vrcholem téměř sedmnáctileté stagnace příjmů České televize a Českého rozhlasu. Udělejme si menší srovnání: Například příjmy České televize z poplatků se od roku 2008 do roku 2024 prakticky neměnily, vybralo se na nich okolo 5,7 - 5,8 mld. Kč. Za stejné období přitom průměrná mzda vzrostla zhruba o 90 %, minimální mzda o více než 150 % a výdaje státního rozpočtu se přibližně zdvojnásobily. Zvýšení příjmů přišlo až loni, i když ani tím příjmy nedohnaly zdaleka inflaci od roku 2008. Česká televize tak dnes hospodaří reálně s o třetinu nižším příjmem, než by odpovídalo růstu cen. Kdyby měl být udržen reálný objem příjmů z poplatků proti roku 2008, musela by inkasovat přes 10 miliard korun ročně... V případě Českého rozhlasu je vývoj výše příjmů velmi podobný. Pozoruhodné je, že premiér považuje za "normální" takto drasticky zkrátit financování institucí, které mezitím rozšířily svůj záběr činnosti, i když jako ministr a premiér akceptoval, že spolu s inflací prakticky veškeré náklady státu rostly. Svým aktuálním návrhem vláda hodlá snížit příjmy veřejnoprávních médií o další miliardu a půl oproti očekávaným příjmům z letošního roku (z toho ČT o 990 milionů a ČRo o 411 milionů). Zcela zřejmě tak nejde vládě jen o "přesměrování plateb" ze separátního poplatku na platbu z vybraných daní. Jde o demonstraci síly, která říká: buďte na nás hodní, nebo jinak uvidíte. Slogan motoristů "Hrozní jsme, já vím", který již platí pro většinu vlády, bohužel nevystihuje situaci. Nejsou jen hrozní, jsou hrozně nebezpeční...