← Mgr. Pavel Fischer

Nesouhlasím s výrokem, že Česká republika patří mezi země, které „neuznávají“ Palestinu. Jak známo, socialistické Československo uznalo vyhlášení o vzniku Palestiny v roce 1988. Tento stav trval i za doby, kdy byl federálním prezidentem Václav Havel, tedy do 31/12/1992. Federální ministerstvo zahraničí neučinilo jakýkoli právní akt, který by směřoval ke zpochybnění kroku z roku 1988. 2️⃣Dne 1. 1. 1993 dochází k rozdělení a vznikají dva nástupnické státy 🇨🇿🇸🇰, které si musí poradit se stejnou právní situací, tedy s aktem uznání Palestiny učiněným Československou federací. 3️⃣Mluvíme tu o identické právní situaci. Samostatné Slovensko se rozhodlo uznat Palestinu, protože učinilo univerzální sukcesi a vstoupilo do všech právních vztahů svého předchůdce. Podobně i Česká republika na sebe převzala všechny mezinárodní závazky federace, a učinila to zcela bez výhrad. To potvrzuje i ústavní zákon o opatřeních souvisejících se zánikem federace, kde stojí, že „Česká republika uznává všechny státy a vlády, které ke dni svého zániku uznávala Česká a Slovenská Federativní Republika (čl. 5). 🤔Je proto opravdu pozoruhodné, že při stejné výchozí pozici by každý z nástupnických států měl dojít k jinému závěru: zatímco jeden uznává Palestinu jako stát, Česká republika na to jakoby časem zapomněla? A dnes se k tomu nechce hlásit? ⛔️Náš tehdejší krok nelze brát zpátky. Není mi známo, že by mezinárodní právo znalo něco jako akt „oduznání“. ⚖️Platí, že se dohody mají dodržovat (zásada, která v latině zní jako „pacta sunt servanda“). A protože mezinárodní právo je garantem naší vlastní bezpečnosti, prosperity a suverenity, neměli bychom ho porušovat. A totéž bychom měli vyžadovat i od našich partnerů. 👉Čím dříve bude Izrael, Palestina a jejich sousedé, jakož i další nestátní aktéři v regionu dodržovat mezinárodní právo, tím lépe. A to i pro nás.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici