← Mgr. Pavel Fischer

Dnes jsem měl dva vzácné hosty: přišli Rami Elhhanam a Bassam Aramin. Izraelec a Palestinec, jedno mají společné. Jako otcové osiřeli, jejich dcery zemřely násilnou smrtí. Zatímco Smadar zabil sebevražedný atentátník Hamásu, Abir byla zastřelena vojákem izraelské armády na kontrolním stanovišti. Navzdory tragédiím si zůstali nablízku. Oba přátelé nyní usilují, aby se mezi Palestince a Izraelce vrátil respekt. Protože ta obrovská bolest, kterou člověk zažije, se může stát velkou destrukční silou. Anebo se stane nadějí - záleží jenom na nás, uvažuje jeden z nich a dodává - je to zkouška, to Bůh nás testuje, zda obstojíme. Musíme spolu mluvit, jinak násilí nepřestane. Je to otázka lidství. Najít k respekt k těm druhým a vědět, že mě ostatní respektují, to člověk potřebuje nejvíc, pokračují. Slyším jejich slova. Pomalu přestávám vnímat, kdo zrovna mluví. Uvědomuji si, jak vzácné je potkat ty, kdo našli společnou řeč. Ta vzájemná důvěra je v dobrém smyslu doslova nakažlivá. Naslouchám oběma mužům, ptám se na jejich rodiny a na manželky, s potěšením slyším vtípek nebo přátelské šťouchnutí. Museli jsme se po hodině sice rozloučit, ale ta chvíle ve mě doznívala dlouho. A s tím i jejich slova - žádáme, abyste byli proti nespravedlnosti, to nám pro začátek úplně stačí, tím nám totiž pomůžete ze všeho nejvíc. Kniha s jejich životním příběhem (pod názvem Apeirogon) vyšla i v češtině. Nevím, jak se čte. Ale jsem si jist, že jejich životní příběh je potřeba slyšet, aby člověk neklesal na mysli.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici