← Mgr. Pavel Fischer

🗓️V úterý večer konečně vyšlo slunce. ☀️Deště a mlhu ☔️minulých dní na chvilku prosvítilo světlo. Na Tchaj-wanu letos trvá zima dlouho. I když pro středoevropana je tu stále teplo. 🙂 Povídáme si s místními. Zajímá mě jejich rodinný příběh. Mladá žena mi říká, že její prarodiče přišli v roce 1949 z pevniny. Utíkali. 🛟Neměli s sebou žádné doklady ani památku po předcích, nic. Zachraňovali holý život. O svých nejbližších, které nechali za sebou, pak už nikdy neslyšeli. Čínští komunisté rozpoutali teror. A tak i kdyby jejich příbuzní přežili mučení a kulturní revoluci, nejspíše by sami nejraději zapomněli, že měli někoho, kdo utíkal za svobodou. ⛓️‍💥🗽 Dorazili na ostrov Formosa, dnešní Tchaj-wan. Zemi dříve zmodernizovali Japonci 🇯🇵, chtěli z ní udělat výstavní kolonii. Z Číny sem přes úžinu dorazilo víc než milion uprchlíků. Na pevninu se už nikdy nevrátili. Báli se. Bylo to nebezpečné. Dodnes někteří nemohou cestu podniknout, protože pracují v příliš citlivých profesích. 🔒 Další doplňuje, že dědeček přišel jako voják v devětačtyřicátém. Neměl v kapse nic. Ale něčím vynikal - uměl krásně psát kaligrafii. 🖋️ Naučil se to od hospodáře v zemědělství, pro kterého pracoval. Na ostrově potkal ženu a vzal si ji, byla původem z ostrova Tchaj-wan. Vedle nejrůznějších národností tu dodnes žijí potomci původních obyvatel. Dědeček u armády zůstal🪖. Bylo to v dobách, kdy se připravovali k návratu na pevninu. Potřebovali, aby v armádě byli zkušení bojovníci. Na pevninu však útok nepodnikli. A tak se vydal sám hledat své nejbližší. Psal se rok 1989, dříve, než komunistický režim poslal na demonstrující tanky na náměstí Nebeského klidu. Z početné rodiny našel jediného sourozence. Shledání ale nedopadlo dobře. Kulturní revoluce a násilí totalitního režimu udělaly své. Setkal se s takovou nenávistí a nedůvěrou, že se rychle vrátil domů na Tchaj-wan. Jeho bratr se k němu choval jako k nepříteli.💔 Napadá mě, jak jsme u nás doma hledali naše prapředky a k čemu jsme došli. Vyprávím a oni poslouchají ze zájmem. Představa, že by tu někdo měl památku 🧑‍🧑‍🧒‍🧒na příbuzné z doby před druhou světovou nebo dokonce až z minulého století, je jako sci-fi. Na Tchaj-wanu se rodinná historie ztratila v bojích mezi komunisty a KMT. Nakonec jeden odtuší: válka je zlá. A jizvy se hojí pomalu. My bychom si tolik přáli, aby byl mír. Až tedy někdo bude říkat, že okolo Tchaj-wanu 🇹🇼roste napětí, vzpomenu si i na tyhle mladé lidi 👩🏻‍❤️‍👨🏻. Ještě jim nebylo třicet. Chtěli by se vzít. Dobře vědí, že věci nejsou černobílé a jak těžké je žít v těsném sousedství komunistické Číny, která sem posílá bombardéry a stíhačky nebo bitevní lodě. Oba si přejí, aby současný stav zůstal a napětí už nerostlo. P.S. Telegrafický přehled programu 👨🏻‍💻 mé pracovní návštěvy Tchaj-wanu: setkání s prezidentem a viceprezidentkou, s ministrem zahraničních věcí a náměstkem ministra obrany, s šéfem národní bezpečností rady a náměstkyní ministra hospodářství. Společná přednáška pro studenty spolu s předsedou výboru pro zahraničí a obranu tchajwanského parlamentu, jednání s podnikateli o další spolupráci s 🇨🇿, vystoupení na mezinárodní konferenci… a další. Je tu nadále obrovský potenciál pro spolupráci. V nejistých dobách má smysl, aby přátelé o sobě věděli a heldali společné zájmy! 🤝 Více o mé návštěvě Tchajwanu najdete na webu pavelfischer.cz Video záběr: nedělní odpoledne nad hlavním městem TaipeiKopírovat text

Screenshot není k dispozici