Robert Králíček

Setkání ministrů obrany NATO Minulý týden proběhlo jednání ministrů obrany členských zemí NATO. Dal jsem si od něj chvilku odstup, abych ho mohl okomentovat s chladnou hlavou a bez emocí. Americký ministr obrany Pete Hegseth na něm jasně a ostře zopakoval dlouhodobý americký postoj k obraně Evropy: USA nemohou a ani nebudou dotovat evropskou laxnost vůči vlastní obraně. Opětovně také vyzval evropské spojence v NATO ke zvyšování obranných výdajů. Musím říct, že má pravdu. Evropa po studené válce zcela propadla myšlence věčného míru a naprosto rezignovala na budování, nebo minimálně uchování, vlastních obranných kapacit a průmyslu. Místo toho se rozhodla těžký průmysl postupně omezovat. Dnes víme, že to byla kritická chyba. Současně bychom však její napravování neměli smrsknout pouze na debatu o tom, kolik procent HDP budeme vydávat na obranu. Stejně důležitá jako výše výdajů je i otázka, co za ně skutečně pořídíme a jak to zlepší naši momentální obranyschopnost. Jaké schopnosti skutečně budujeme a chceme budovat? Máme dostatek vojáků? Dokážeme chránit kritickou infrastrukturu? Jsme připraveni na kybernetické útoky, hybridní hrozby nebo rozsáhlé krizové situace? Bezpečnost se neměří podle strategií, deklarací ani politických prohlášení. Bezpečnost se měří podle skutečných schopností.