Ing. Pavel Pavlík

V souvislosti nejen s dnešními událostmi mě napadá jedna otázka. ❓ Kam jsme se jako společnost dostali, když se terčem stávají instituce, jejichž hlavním posláním je pomáhat, léčit a zachraňovat lidské životy? Anonymní hlášení bomb v nemocnicích považuji za jeden z nejhorších projevů lidské bezohlednosti. Kvůli falešné hrozbě se rozbíhá rozsáhlé nasazení policie, hasičů a záchranné služby, zatímco pacienti a zdravotníci řeší zbytečnou nejistotu a komplikace. To vše kvůli někomu, kdo si zřejmě neuvědomuje, jaké následky může jeho jednání mít. Velké poděkování patří všem, kteří v takových situacích pomáhají a jsou připraveni okamžitě zasáhnout. Naše, pražská i plzeňská záchranná služba společně s našimi, pražskými a plzeňskými nemocnicemi pomáhaly nebo byly připraveny pomoci. Jen pro transport pacientů bylo vyčleněno přes 20 posádek RZP, 3 posádky s lékařem, 3 vrtulníky, 4 sanitní vozy dopravní služby a 2 velkokapacitní evakuační sanitni vozidla a v pohotovosti musely být také mobilní perinatologické týmy zajišťující péči o novorozence. Takové chvíle mi připomínají, že vedle bezohlednosti existuje i obrovská dávka profesionality a ochoty pomoci. Možná si pachatel neuvědomuje, že i on nebo někdo z jeho blízkých může jednou stát na druhé straně a spoléhat na to, že pomoc dorazí včas. O to smutnější je, že dnes zneužívá právě tento systém.