Mgr. Jiří Růžička

24. září 1938 byla vyhlášena v Československu všeobecná mobilizace. Pod zbraní se ocitlo milion a čtvrt mužů odhodlaných bránit svou zem. To vše skončilo přijetím Mnichovské dohody o necelý tyden později, když vláda vydala rozkaz nebránit se. Následoval hromadný úprk Čechů, ale i Židů a protinacisticky naladěných Němců ze Sudet a pak už jen válka... O čem to mluvím? O zhoubnosti vyhraněných nacionalistických postojů, o nenávisti, která proti sobě postavila ty, kteří vedle sebe po staletí žili, o tom, že ustupovat zlu se nevyplácí, ale i tom, že to platí i dnes. Poslouchejte všechny ty Okamury a Rajchly, kteří svoji existenci postavili na nenávisti, strachu a odmítání pomoci uprchlíkům. Země, která má s tím vším neblahé zkušenosti, se musí mít před takovými na pozoru. I o tom, jsem včera na Masarykově nádraží při pietním aktu připomínajícím dny před téměř devadesáti léty mluvil.