← Ing. Martin Kolovratník

Mluvčí 00: Dobrý večer. Dobrý večer Martine, díky za pozvání. Tak podle tady mého počítače display doufám, že vše funguje. Našim divákům mohu prozradit, že já vysílám z Poslanecké sněmovny. Ty jsi někde na druhém konci Prahy, jestli se nepletu, nejsi už v Bruselu? Mluvčí 01: Přesně tak, já jsem na druhém konci Prahy, zrovna jsme skončili setkání s občany v rámci kampaně. takže se tady připojuju z děhu Prahy. Mluvčí 00: Tak a to je kouzlo té techniky, ale to už dneska všichni znají, po covidu jsme si na techniku navikli a důležitý je hlavně ten obsah a tomu se dnes budeme věnovat. Takže milí diváci pro vás, kteří jste tady pravidelně, vy už to znáte, pro vás nováčky připomenutí a vlastně Ondro pro tebe jako hosta také. tady připomenutí, tady to vysílání je zhruba na 30-40 minut. Podle toho, jak nám lidé kladou otázky, máme vlastně jedinou podmínku a to je ta, že nic necenzurujeme, to znamená vyzýváme naše sledující diváky, ať na Facebooku, na Youtubeu a na dalších sítích, ať píšou tady do poznámek do příspěvku pod videem, podle toho tam, kde sledujete své dotazy, vždycky všechny zodpovíme a žádný nedáme pryč, takže ta celková stopač je tak trochu i na vás. Ondro, tebe velmi stručně představím, takže si mým váženým kolegou, europoslancem, člověkem, kterému ten mandát za malou chvíli, ten první mandát, protože se blíží evropské volby. Já musím říct, že mám velkou radost z toho, že znovu kandiduješ na kandidáce hnutí, ano. A za sebe musím říci, že tě považuji za velkého odborníka právě na dopravu. A mohu našim divákům prozradit, že jsme během těch několika let tvého mandátu velmi úzce spolupracovali, protože ta téma, ta česká v českém parlamentu a evropská jsou sice provázána, ale jsou to zkrátka dva odlišné světy. Tak pojďme na úvod v několika větách. poprosím tě o takové ohlédnutí, jak ten svůj mandát vnímáš, jaké to bylo, když jsi přišel jako nováček a co třeba i ti udělalo největší radost, na co jsi zkrátka hrdý za těch pár let, co jsi dokázal v tom Bruselu a Štrasburku. Tak děkuju moc za milý úvod. Tak já musím říct, že když jsem začal ten mandát v roce 2019, tak jsem v tom Evropském parlamentu nebyl úplný nováček. Já už jsem tam působil na jiných pozicích jako třeba asistent poslankyně nebo politický poradce, takže to prostředí jsem znal, ale je potřeba říct, že prostě ta postanecká role je trošku jiná a taky ten Evropský parlament v roce 2019 byl zvolený přece jenom trošku hodně Do leva bylo tam hodně zelených kolegů, kteří prostě měli nějakou agendu klimatickou a tak podobně, což třeba viděno prismatem. Dopravní agendy může poskytovat spoustu příležitostí, a určitě se o tom budeme bavit, třeba v oblasti železnice a jiho dalšího rozvoje, ale zároveň to znamená také spoustu komplikací. Pro jiné způsoby dopravy nemusíme jít dále, jako pro příklad zákaz palovacích motorů nebo něco podobného. Takže bylo to určitě hodně rušné období, Do toho samozřejmě vstoupili věci, které jsme vůbec nepředpokládali, covidová pandemie, energetická krize, válka na Ukrajině a tak podobně, ale ty jsi zmínil to, co mi udělalo radost, nebo to, co považuji za docela zásadní za těch posledních pět let a shod okolností, tedy je to jedna z věcí, na které jsme spolupracovali společně a v podstatě navazovali na to, co zahájila babišová vláda a to je vlastně posun na výstavbu, posun ve výstavbě, nebo posun obecně v přípravě toho projektu výstavby vysokorychlostních železnic v České republice. Na tom jsme v podstatě v různé intenzitě pracovali po celou dobu a vlastně to završilo na jaře tohoto roku finální hlasování o revizi tzv. nařízení transevropských sítí TNT, což je takový vlastně seznám harmonogram těch klíčových páteřních Mluvčí 01: a nám se do té revize podařilo prosadit všechny ty klíčové projekty v rámci výstavy vysokorychlostních tratí po České republice, to znamená ta spojení přes ústí nad Levem Prahu Brno na Vídej, východní větev na Polsku atd. Takže to za sebe považuji za velmi důležité, protože to nejenom že tomu projektu dává opravdu reálné kontury, ale zároveň, a to je další podstatná věc, nás v podstatě opravňuje k tomu si stahnout na evropské peníze, které jsou k tomu určené. protože je na řízení, je to zákon, jsou tam stanoveny nějaké termíny a k tomu, aby se ženské státy k těm termínům byly schopni dostat, tak budou mít k dispozici prostředky, což osobně považuju za naprosto zásadní. Takže to bych považoval v té dopravní agendě za asi ten highlight, jestli to můžu takhle říct. Já myslím, že je dobře, že jsi takhle vykopnul, vystřelil právě. tu revizi transevropských sítí, ono často, ta téma, ta ty názvy zní složitě, kostrbatě, je těžké si pod tím něco představit a přiznám se i pro nás, české poslance, zkrátka, je to trochu jiný svět, ale když tohle, co si pověděl, teď zjednoduším pro naše diváky, tohle byla opravdu klíčová věc, pracovali jsme na ní v zásadě přes dva roky, já si pamatuji, že ty debaty začaly někdy v roce 21, ještě, když naše vláda, nebo když tady v České republice byla ta předchozí vláda a že to opravdu nebylo jednoduché vlastně vyhádat, vydiskutovat s ostatními státy, protože každý stát si chce v úhozovkách získat pro sebe co nejvíc. A Česká republika tady i díky tobě osobně právě byla v tomhle velmi úspěšná. A jak jsi zmínil ty koridory, to je na co se vy diváci často ptáte, ty hlavní trasy, vysokorychlostní tratíč v České republice. Od Drážďán přes Prahu na Brno a na Výdej je z Brna na Ostravu a samozřejmě i do východních Čech propojení. přes Pardubice, Hradec Králové na Vroclav, tak tyhle trasy se právě nám v České republice povedlo vlastně domluvit, že i z pohledu Evropy jsou vnímány jako hlavní, jako hlavní koridory a díky tomu máme, budeme mít přístup k evropským penězům a budeme mít šanci je vybudovat. No a tím jsme, Ondra, skočili rovnou k těm dotazům, se to hezky propojilo, tak začínají se nám hezky hromadit a hned první uživatel Honzík se ptá, je to taky na železnici, Co si myslíte o rozmachu soukromíků, soukromých dopravců na železnici? Tohle může být dotaz na nás oba dva, já za sebe velmi stručně říkám, proč ne, konkurence je vždycky dobrá, vždycky vede ke zlepšení, trochu se ale obávám, že v České republice to někdy přeháníme, že je to takové to odezdy ke zdi a netajím se názorem, že ne snad ze strany soukromíku, ale ze strany objednavatelů dopravy, jak je to stát, ministerstvo, anebo jednotlivé kraje u těch krajských spojů, že jsme to trochu přehnali a že je ten železniční svět až příliš rozstříštěný, že bychom se měli vrátit trochu, řekněme, k větší centralizaci, k jednotným objednávkám, k jednotné koordinaci. Mluvčí 00: Toť můj názor. Ondro, pověz, co ty a třeba je to evropské srovnání, jak to třeba nějaký dobrý příklad z jiných evropských zemí. tak určitě to, co říkáš, je specifikum České republiky, těch veřejných zadavatelů dopravě celá řada. To také není úplně běžné. Já si myslím, že jsou místa, kde má smysl tu konkurenci skrze právě vstup soukromých dopravců zavádět. Řada těch zemí, zeměna na západě Evropy, je v tom velmi opatrná. abych tak pravdu řekl. Přitom pro všechno, pro celou Evropskou unii platí ten tzv. čtvrtý železniční balíček, který v zásadě říká, že od dneška do horizontu několika let by mělo dojít plné liberalizaci Evropských železnic, ale také víme, že celá řada zemí to odkládá na poslední chvíli, protože toto nechce. Myslím, že to má, ta Nince má dvě strany. Pokud bychom třeba jako Čeští dopravci chtěli stupovat na sousední trhy, tak to pro nás může být zajímavá příležitost. Zároveň se ale myslím, a tady bych podepisal to, co říkáš, že i ta liberalizace musí probíhat za nějakých rovných podmínek. A ty rovné podmínky, to je prostě jakoby rovná hospodářstvá soutěžné, že tam stoupí nějaký subjekt, který bude prostě podrážet ceny a budou budou nabízet další další věci, to si myslím prostě si ten stát musí také ohlídat. Ale jestli páse na ten příklad dobré praxe, tak trošku neočekávaně bych šel na jejich Evropy, do Itálie, kde obecně ta železnice, a zejména ta modernizovaná, ta vysokorychlostní, zažívá velký bům a tam vlastně vidíme, že vedle sebe fungují dva operátoři, vysokorychlostní vlaky, jeden státní a jeden soukromí a funguje to velmi dobře. Mluvčí 01: Ta konkurence vlastně způsobila to, že je to služba, která je kvalitní, rychlá, cenově dostupná a obecně třeba, když se bavím s kolegy ve Evropském parlamentu, jak se porovnáváme zkušenosti s cestováním vlakem po Evropě, tak ty poslední roky ta Itálie mezi těmi uživatelskými hodnoceními vede, že to opravdu poskytuje velký komfort za dobrou cenu, takže možná i to může být nějaký směr, kde se inspirovat a najít to v správném rovnovážním přístupu. No tak za to Itálii moc děkuji a rozradím tobě i divákům. Já se tam jedu podívat na služební cestu nebo studijní cestu. Je to teď někde za tři týdny v polovině června máme naplánovanou pořádáme to se združením které se jmenuje svaz cestujících ve veřejné dopravě. to parta nadšenců, mladých chluků, fanoušků, ale opravdu odborníků, ne nějakých amatérů, kteří tu Evropu znají a nimi sami oslovili a mluvili vlastně stejně jako ty, že Itálie je velmi dobrým příkladem, my se budeme pohybovat, ne samozřejmě v celé Itálie, je to přes víkend, Prodloužený víkend na čtyři, my chceme se podělat v oblasti Bolzána, Milána, tady v té severní části Itálie, jak na regionální tratě, protože i to je silná téma pro Českou republiku, jak je úspěšně, efektivně, ekonomicky spravovat a provozovat, tak právě na ty tratě vysokorychlostní. Tak jsem rád, že jsi to vlastně potvrdil teď. A vám, měli diváci, můžu říct si, že pro mě osobně je na České železnici oboje téma důležité. Jak tratě vysokorychlostní, tak i ty regionální. A že jsem opravdu odpůrce nápadu na jejich rušení, likvidaci, nějaké omezování provozu. Ale že bych spíš rád hledal nové způsoby využití efektivní, levné i třeba za využití lehkých kolejových vozidel. a podobně a že tohle jsou dvě priority, které já osobně jsem přesvědčen o tom, že se nevyručují, ale že mohou jít ruku v ruce. Takže teď Ondrovič, to téma má být hlavně o evropském pohledu, ale snad se nebudeš zlobit, přidávám i trochu ten pohled náš český nebo z české politiky. Mluvčí 00: Další otázka od Domy Cesis, máme tady přezdívky klasické, jak to je na sítích, spojí se ano s jinou stranou. tak ta není dopravně politická a můžeme si odpovědět oba dva, já za sebe jsem si prakticky jistý, že nespojí, že ano nikdy nešlo cestou, tak jak to znáte od jiných stran, zvlášť těch malých, které se různě spojují do různých kvazy koalic a jmenují se v jedné partě nějak na státní úrovni a jinak na té komunální, na krajské nebo na městech, ano vždycky bylo Já jsem představit, že bude jednoznačný jeden subjekt, jasně čitelný, s názvem Analsou, se svou politikou. Jak to vidíš ty, Ondro, ze evropského pohledu? Mluvčí 01: Vidím to dost podobně. Myslím si, že i v těch evropských vodách, jako máme, máme co říct, jako hnutí. Nevidím takopravipodobné nějaké spojení s dalšími stranami. Samozřejmě jiná věc je pohled, se to známe na všech úrovních. To znamená mít partnery, se kterými se umíme na něčem dohodnout a prosadit ty věci, na kterých nás záleží, ale to už je pak ad hoc spolupráce, nějaké slučování nebo něco podobného neočekávám a nevidím tak reálně. Mluvčí 00: Takže jsme na prosté schodinu a jdeme dál. Už k další krize dopravní otázce a je Ondra na tebe, je přímo mířena na tebe od pana uživatela nebo diváka Radima a Radim se ptá, Cyklisti jsou všude a dost často bohužel nedbají pravidel silničního provozu. Už vícekrát se mi ale stalo, že udělali nějaký přestupek a vlastně jim to projde, protože nelze jak identifikovat, i když se třeba natočíte nebo zachytí skrytá kamera nebo nějaká kamera. Neměli by mít nakole něco, podle čeho půjdou identifikovat, přeci jsou to také účastníci silničního provozu a každý jiný účastník, myšleno tedy motorky, auta a podobně, nějakou identifikaci, klasicky SPZ-ku má A Radim pokračuje, co mě ještě vadí je, že se pořád staví něco pro cyklisty, stezky, pruhy, parky a podobně, co třeba pro matky s dětmi, aby nemuseli kličkovat mezi cyklisty nebo pro pejskaře. Tak rozděláme tu otázku na dvě části. Ta první, Radim se mě už na stejnou vyspal v mém vysílání bez hosta, já jsem tehdy říkal, že trochu Ta myšlenka je správná, zajímavá, ale nedovedu si teda představit SPZ-ku na kole nebo nějakou identifikaci. Zkus říct tvůj názor a zase třeba evropské srovnání nebo něco, co jsi potkal na svých cestách. Tak já myslím, že existují různé možnosti, jak třeba nějaký dopravní prostředek identifikovat. Může to být dneska třeba oblíbený QR kód nebo něco podobného. Tak je pravda, že Já myslím, že je potřeba říci, že cyklisté současníci šelničního provozu a platí pro ně pravidla. Tohle je asi důležité říci, i když jsou to ti v uvozovkách zranitelní účastnici, protože pochopitelně třeba chrání jenom ta helmu, kudy mají nebo něco podobného, ale měly by ta pravidla dodržovat. To si myslím, že je třeba obecně o nějakém rozšiřování, povědomí o nějakého světě a tak podobně. To, jestli to kohlo třeba vybavit, jak říkám, nějakým čipem, nějakým QR kódem, nějakým identifikačním znakem, to je určitě na diskuzi. Tam zatím na to nějaké řešení úplně nemám a nemyslím si, že vyloženě v Evropě se na to nějak jako zaměřují. Samozřejmě využívají se možnosti třeba nějaké poznávání třeba za využití technologií umělé inteligence. Dneska jsou nějaké inteligentní technologie v rámci řízení věcí, ale také musíme ještě mít na paměti, že i v těchto oblastech platí ochrana osobních dát a tak podobně, takže je to po někud složité, ale zase na druhou stranu jsou kola a kola. Pokud máme nějaký bicykl, na kterým jezdí dítě s rodinou, tak je to něco jiného než třeba takové ty výkony elektropola, skoro až na úrovni elektrické motorky, které známe, třeba i s ježděním tady po Praze nebo po nějakých frekventovaných cyklostezkách a samozřejmě ta pravidla se vztahují. Jinak je otázka, jestli třeba se nezaměřit vyloženě primárně třeba na tyto dopravní prostředky, protože zejistka práva už se třeba hodně vyžaduje, aby měly povinné ručení a podobné další věci, protože si to přece jenom Dobrání prostředky s jinou silou, s jinou energií, s jiným výkonem, s jinou rychlostí. Takže umím si to představit, ale asi nějaký konkrétní jednoduchý jeden návod v tuto chvíli nemám, ale jako chápu to, že i s nahrůstem vlastně té micromobility, do které patří právě třeba cyklisti, ale také uživatelé koloběžek a dalších věcí, tak něco podobného bude poptáván. Mluvčí 01: Takže je to spíš o nějakém technologickém řešení. Mluvčí 00: Ondra, já ti dávám za pravdu a přesně ta tvoje odpověď ukazuje bohužel tu složitost světa a trochu někdy i nedokonalost legislativy. Když jsem tě poslouchal, tak jsem si vzpomněl na debaty v českém parlamentu o právě o těch koloběžkách, o segvejích. jestli to je účastník silničního provozu, nebo se pohybuje na chodníku, jaká pravidla se na ně vztahují. V loňském roce se řešilo povinné ručení a vím, že třeba byly nápady v vozovkách uvalit to povinné ručení právě i na elektrokole a nakonec ispoň v České republice převážilo názor, že ne, že zas nechceme na každého cyklistu nebo cyklistu na elektrokole uvalit nějakou finanční zátěž, takže bylo to do jisté míry politické rozhodnutí a já netajím se tím, že třeba jsem s ním souhlasil, že jsem nechtěl, že už platíme i za vozík, za autem a podobně, na lidi dávat další finanční zátěž. Asi to teď nerozekneme, ale abych radim nenechal neuspokojeného, ukazujeme tím na to, jak je to složité, jak ten technologický vývoj jde rychle dopředu. A ty zákony, nejen národní, ale evropské, často vlastně jak v dopingu to doháňají a vymýšlejí, jak vlastně ten technologicky se vyvíjející svět dohnat a lépe, ale i rozumně, férově popsat. Asi můžeme, Ondro, za sebe oba slíbit, pokud budeš úspěšný v evropských volbách, a já věřím, že ano, že určitě tohle bude jedna z agenty, jedna z témat, na kterých budeme intenzivně dala pracovat. Je to tak. Mluvčí 01: Je to tak jednoznačně, jak říkáš, kdy samozřejmě technologie a nové prostředky se neustále vyvějí, ale já tam zároveň vidím i tu příležitost, prostě podívat se, jestli ty technologie nám taky neumí nabídnout to řešení, kterým bychom mohli zrovna tuto konkrétní situaci řešit a pak se podívat, na kterou třeba tu skupinu těch uživatelů a provozovatelů se třeba zaměřit primárně a když to bude fungovat, rozšiřovat to případně dále. Mluvčí 00: Proč ne? Přesně tak. No a dokončím druhou částé otázky pana radima, který je trochu nespokojen s tím, že se staví pro matky s dětmi, aby nemuseli klíčkovat nebo pro pejska řeď. Tady já doplním, ono je to možná trochu i ve vazbě, a teď mě Ondra oprav, jestli se pletu s takovým tím aktivistickým který bohužel se táhne celou Evropou a vidíme to přesně tady v Praze, kde piráti by nejradši vyhnali všechny auta a dali tam jenom cyklopruhy. A ten zdravý rozum, ten selský rozum, to hledání kompromisu bohužel poslední dobou velmi, velmi kulhá. A já mohu jen připomenout, že třeba česká legislativa zná i dva druhy těch cyklostezerek, jedna je pouze vyhrazená pouze pro cyklisty, jiná je zmíšená, kde můžeme půjštět třeba i ty maminky z kočárky, ale znamená o to je to pak nebezpečný. když se tam pohybuje cyklista a je to zkrátka, tady s radímem souhlasím, že ten zdravý rozum trochu chybí a on to doplňte, jestli to vidíš stejně nebo jinak. Mluvčí 01: Já to vidím hodně podobně. Prostě máme tady několik skupin, pro které budujeme tu veřejnou infrastrukturu. Dopravní. A my musíme najít pro každou tu skupinu odpovídající prostředí, odpovídající prostředek. Mluvčí 00: Možná i kompromisy, já si myslím. A hledat nějaký kompromisy. A samozřejmě i individuální přístup. Víš, já si říkám, zase osobní pocit přeci, když se pohybuje ve městě, historickou výstavbou, nebo historický rezum s úzkými uličkami, a může to být třeba ilustračně historické centrum Prahy, tak přeci ta situace je jiná, než někde, a teď věřím, že nikoho neurazím, ve městě Krajském, které má široké ulice, sídliště, kde je toho prostoru mnohem více krátké, že ten selský rezum by měl být i individuálně platňován. Mluvčí 01: Je to tak, jako já třeba za velmi špatný příklad považuji to, co se stalo v Bruselu jako ve městě, kde teda v rámci covidu a to, co se dělá po covidu, že spousta lidí vlastně začala pracovat z domů a přesunula se právě z té třeba veřejné dopravy na ty kola a tak podobně, tak začaly masivně budovat cyklosteské, ale to třeba znamenalo, že i některé průtahy městem ze čtyř pruhů se omezily na dva, dneska trpí obrovskými zácpami, dopravní situace je tam komplikovaná, části města, které úplně dneska opustili auta, už jsou tam jenom cyklisti, jeden motážník má pěší zóny a znova spousta lidí si na to stěžuje, To město vlastně neprůchozí, takže já myslím, že je to přesně, jak říkáš, o té rovnováce, o tom kompromisu, najít každému něco. Samozřejmě pokud ta možnost je, ten prostor tam je, tam je ta poptávka, oddělená cyklostezka a potom třeba oddělený chodník právě třeba pro rodiny z kočárky nebo i třeba pro děti na kole, pro které je třeba normální cyklostezka velmi nebezpečná, tak můžou poskytovat to, co ta skupina potřebuje. Bude potřeba na to ten prostor. To, co tady vidíme v Paraze, a znám to i z dalších měst, kde se na velmi úzkou komunikaci domaluje ještě několik průhů v dobré výřizy, že se vlastně všichni na to vtěsnají, to mi přijde de facto jako hazard s lidskými životy, ne jenom na druhé stráně, protože přece jenom a dost času také vidíme, že ty cyklostezky někde úplně vlastně náhodně začnou, někde se objeví a pak úplně náhodně skončí. A díky za to, Ondra... Ten člověk se nevytratí, že jo? Mluvčí 00: Tak a musíme pokračovat, přesně se ta debata vyvíjí, jako po každé, jak se to rozjede, tak se začíná sypat další a další otázky a najednou je skoro půl hodina za námi, tak pojďme a musíme malinko stručněji, abychom opravdu odbavili každého, takže jedeme dál pro vás, kteří jste se připojili před malou chvílí, jste diváky a hosti, který bude svůj mandát obhajovat v evropských volbách, je to už vlastně za něco přes týden, přesně za týden příští. pátek a sobotu budeme rozhadovat, no a dneska tohle vysílání je právě s Ondrou Kovaříkem, abyste si udělali dobrý názor a přihléd o tom, jaké odborníky máme v evropském parlamentu. A další dotaz, Ondro, je přímo na tebe šity jako na míru od Evy. Proč je Brusel mistrem ve vytváření regulací? Není to tak trochu škoda, když se podívám, co se děje v Číně nebo ve Spojených státech. Proto je primární výkon ekonomiky, u nás je to naopak. Jsme schopni si sami podřezat větev pod sebou, no není to škoda, tá se Eva, Ondro, tak co ten zdravý celský rozum? Mluvčí 01: No je to škoda s paní Evou, Evou, bohužel byl si jenom souhlasit, a zejméne v posledních pět let to byl regulační hurikán, nebo někdy říká regulační tsunami. Třeba v rámci té klimatické politiky se prostě v zásadě nedělalo nic jiného, než že se přijímaly lhuty, termíny, kvóty, různé požaravky, kvantitativní, kvalitativní, ale podle mě tím se k ničemu pořádnému nedostaneme. Ta politika přece nemá být jenom o tom, že něco zregulujeme, něco přikážeme a čekáme, že se to stane. My přece musíme být schopni využívat i řadu jiných věcí a byl tady příklad Spojených států, tam skutečně řada věcí žádnou regulaci nemá, ta ekonomika, ten biznis, firmy dostanou volnost v řadě věcí fungovat Pokud se vyložení nechovají zahranil zákona, tak to mají dovoleno. My tady v Evropě fungujeme jinak a zdá se, že to je naše velká slabina. Takže já doufám, že po těch volbách, které se tady zmíněval, se aspoň do toho celého procesu vrátí trošku toho zdravého selského rozumu. A že místo toho, že budeme neustále předpisovat, co kdo má dělat, takže se na to budeme dívat mnohem šířej a že třeba začneme i také deregulovat, že už zjistíme, že to nepotřebujeme. a sněžovat tu administrativní zátěž, protože tím, co tady máme na stole, to pomáhá. počítej se mnou na tisíc procent a Evě doodpovím, nebo budu reagovat i za sebe. Je to Evo a vy další i na vás, protože já za sebe říkám, já Evropě fandím, mám ji rád, ale sám jsem poslední dobou velmi zklamán, rozladěný, rozčarovaný právě z těch regulací a z toho, co přichází úplně mimo, mimo realitu a opravdu je to, je to ohromným způsobem na všech občanech v celé Evropě, nejen v České republice, jak rozhodnout ten příští víkend, protože jestli se a já v to pevním věřím, povede ten evropský parlament namíchat jiným způsobem, že tam prostě bude větší množství, řeknu, realistických strán, rozumných, ale i pragmatických, a ne těch progresivistů a ideologů, tak se můžeme pohnout dál a třeba obstát i v té konkurenci ostatních mocností. Tak o tomhle přemýšlejte. Další otázka od Jirky. Kdy se podle vás Česká republika dočká vysokorychlostí, železnic, anebo jinak? Ptá se Jirka, kde to vázne. Vždyť by to odlehčilo silnicím, lidem, bydlení, kdyby se třeba dalo dojet kde je bydlení doslevné, snadno a rychle, do Prahy, kde je víc práce. Tak, Jirko, o tom jsme už s Ondrou mluvili, vrtky my podporujeme, pomáháme jim. A tady zase za sebe dřív povím, pak Ondra, rychle vnímám to, že ten proces odstartovala minulá vláda a úto je současné. Spérově korektně říkám, že pokračuje, že to je dobře, že jako opozice to nekritizujeme. Ten proces běží, nebo projekt běží docela rychle. Přistají se už územní řízení, povolení EIA, jsou architektické soutěže na jednotlivé terminály. Když vše dobře půjde, tak někdy v roce 26 by se měly začít stavět první úseky. Zatím ty konzervativní odhady hovoří o tom, že ta celá sít bude hotová až někdy Mluvčí 00: Řeknu třeba za 15, 16, 17 let. Já bych rád měl takovou ambici, aby se to zkusilo třeba do 10 let nebo do 12, mít celé hotové. Ale po prvních se opravdu můžeme projet už dříve a to řekněme ode dneška někdy za 4, 5, maximálně 6 let. To je realistický odhad. Ondro, jak ty vidíš vrtky v České republice? Mluvčí 01: Tak mě se líbí i na tom dotazu, že tam právě propoluje ty výhody, které já vnímám a které jsme vlastně i zmiňovali, proč by se měly podporovat třeba z té evropské úrovně. To je to, že si třeba může pomoct těm regionům, které na té trati budou napojeny. Může si pomoct, zkrátí se vzdálenosti, takže vlastně celá ta česká mápa bude vypadat trošku jinak. Já bych byl rád, kdyby aspoň první úseky existovaly do konce tohoto desetiletí a aspoň po některých těch částech bychom se mohli projet v tý první polovině třicátých let. Samozřejmě bude trvat, než se to celé dostaví, ale myslím si, že i pokud se podaří postavit ty klíčové a klidně to může být na začátek několik desítek kilometrů, takže už i to má potenciál udělat rozdíl a také to může ukázat lidem, jak to bude fungovat. Mluvčí 00: Je potřeba dovystvětlit jednu věc, kterou často lidé nevědí, Když říkáme vysokorychlostní trati přátelé v České republice nebo ve střední Evropě, tak prosím, nejsou to žádné vzdušné zámky jako nějaké čínské shinkanzeny, nebo, pardon, japonské shinkanzeny, nebo čínské maglevy. On je to vlastně stejný typ vlaků, stejný rozchod, 1435 mm, stejné napájení, jenom ta trati je zkrátka rovnější, nemá takové oblouky, takové sklony, samozřejmě precizně zabezpečena, ale je plně kompatibilní s tou stávající železniční sítí a vlastně skrz obyčejnou vyhybku, když to hodně zjednoduším. A zkuste si představit vlaky, které už dneska dobře znáte z české televize, Světské železniční sítě, Pendolino, nebo Railjety, to jsou ty moderní vlaky od Siemensu, které jezdí z Vídně, z Rakouska na Prahu, Railjety se jmenují, tak to jsou vlaky, které mají v techničáku už nějakých 220 km hodině a budou moci právě třeba část své trasy jet tou 160, kterou u nás máme, pak se připojí na novou část vysokorytetní rychlostního koridoru 220 a bude se to kombinovat. Takže bavme se spíš, je možná hezčí pojem, rychlá spojení a je to vlastně rozšíření té stávající české železniční sítě. Tak další otázka, tady bez podpisu, ale to nevadí. Jak se pan Kovařík staví k podpoře Ukrajiny? Tak to je znamená těžká otázka, já myslím, že obecně Ukrajina naši podporu potřebuje v té agresii. Na druhou stranu je potřeba také, třeba pokud tam posíláme nějaké finanční prostředky, tak jako mít je pod kontrolou, mít jistotu, nebo garance, že nebudou nějakým způsobem sporo nevyřeny, nebo něco podobného. A samozřejmě také je podmínit tím, se budeme snažit na všech stranách dosáhnout nějakého rychlého ukončení toho konfliktu, protože to, co asi na tom celém to nejhorší je, že tam neustále umírají lidé a že v zásadě tam běží otevřená vojenská operace a to v Evropě na to přece nejsme zvyklí, takže to asi by měl být ten hlavní náš cíl. A pak možná, pokud bych to vztáhnul ještě na to dopravní téma, tak z pohledu třeba železnice a vůbecní evropské dopravy, je Ukrajina zajímavá téma, zajímavá výzva, protože to napojení dneska je tam složité, tam samozřejmě není železniční rozchod, ale třeba na nějakou obnovu Ukrajiny po válce, do které se třeba mohou zapojit evropské firmy, všetně těch českých, tak jsou předpovědi, předpoklady, že celá řada věcí půjde právě po železnici. Mluvčí 01: A já si myslím, že to může být zase nová obchodní příležitost. Jednak samozřejmě pro budování té železnice máme v tom našem prostoru i české firmy, které umí stavět trati, umí zabezpečit, umí poskytnout třeba signalizační zařízení atd. A zároveň třeba nákladní dopravce, kteří se tam můžou vydat. Ale to se samozřejmě bavíme o době, kdy na Ukrajině nebude zuřívat autáky, kdy se prostě bude směřovat na nějaké otázky, já doufám, že to bude celém dříve. Mluvčí 00: prostě mír ukončení toho konfliktu a zasednutí ke stolu k diplomatickým jednáním. To musí být kromě kroka. Stoprocentně si přejmeme všichni, aby to bylo co nejdříve. Ale zpátky k dotazu do pravnímu a pojďme to ze stručně, tak všechno zvládneme. Jana? A to je zajímavá otázka, která Ondro i mě by zajímala, jestli je to vůbec možné, kdy nastane doba, kdy si v Evropě koupím jednu dálniční známku a bude mi platit všude. A to by jako řidiče zajímalo i mě, jestli vůbec teoreticky něco takového je možné. Mluvčí 01: No tak zatím je to asi spíš jenom ta vize. Ona vlastně nedávno byla schválena a uroviněta, respektive ta směrnice, podle které se ty dálniční známky vydávají. Tam je asi problém i ten, že některé země nemají tu časovou známku, ale mají vlastně myto, které je výkonové, to znamená na uvětou vzdálenost. A asi by bylo těžké toto skombinovat, ale podle mě je to dobrý námět. Budou se vytvářet právě různé projekty na integraci těch dopravních systémů, například teď se bavíme o tom, jakým slusem třeba zajistit jednu jízdenku pro více druhů dopravy, což v některých z některých státech známe, známe to třeba v Rakousku, nebo třeba i v té Itálii, že by byla možnost si koupit jednu jízdenku, která pokryje cestu autobusem, vlakem, třeba i nějakým letadlem nebo něco podobného, ale každopádně více druhů dopravy, ale zároveň aniž by člověk musel řešit, co se stane, když mi ujede spoj, nebo jaké mám práva jako cestující. A pak je otázka, jestli něco podobného nenastavit třeba i do té silnější dopravy, ale zatím se obávám, že je to spíš jako vize budoucnosti. Mluvčí 00: Budme realiste, připomeňme si debaty o letním čase. Kolik lidí už to zkoušelo, vlastně se to dokonce trochu posunulo, jestli si dobře pamatuji, v tom tvém právě volebním období minulém, že padla dohoda na úrovni Unie, ať tedy jeden čas máme, ale že se státy musí dohodnout, jestli zůstane ten letný, ten všude stejn nebo ten zimní a že k té dohodě stejně nedošlo a je to zvláštní, je to možná na samostatnou debatu, ale jako sen, že bychom měli ať už jednu jednotnou jízdenku na vlaky kombinovanou dopravu nebo autobusy a další po celé Evropě nebo dálniční známku, to já se obávám, že není reálná moci to nedovodu představit, jsem realista, být by to bylo hezké. Pojďme rychle dál. Lukáš se ptá, jak se stavíte k zákazu spalovacích motorů, proč Evropa něco násilně zakazuje, tak to nevím, jestli jde stručně, ale bohužel zákaz byl přijat za českého předsednictví, za současné koaliční vlády a pokud ví minister Kupka se to teď snaží nějak zmírnit, ale opět, to je Ondra hlavně na tebe. Mluvčí 01: Myslím paradoxně, tady u toho to bylo velmi stručně, já se k tomu stavím negativně, naprosto nesouhlasně, z mého pohledu. To je obrovská chyba a nemělo se to stát. Na druhou stranu víme, že už i to poslední hlasování v Evropském parlamentu bylo velmi těsné. Mávili jsme se tady o tom, že po volbách je tam šanci, že Evropský parlament bude složen racionálnějc, rozumějc a je tam také povinnost, že Evropská komise musí ten zákaz vyhodnotit a v roce 2026 se o tom znova budeme bavit. což je vlastně ode dneška za dva roky, to znamená v důběhu toho mandátu nového parlamentu. A já opravdu pevně věřím, že tam budeme lidi jako jsem já nebo naši kolegové, kteří jako věříme tomu, že ten zákaz se neměl nechat slálit. A budeme schopni jej upravit. Jestli si automobilky chtějí vynábit elektromobily, ať to klidně dělají, ale my to nemůžeme vynutit zákonem. Jsou další automobilky, které prostě chtějí jinak. Mluvčí 00: Ano, naprosto s tebou, Ondra, souhlasím, ten tazatel byl Lukáš a já odpovídám je můj ostatní, já jsem naprosto proti, absolutně proti takovému zákazu a je dobře, že to bude revidováno v relativně krátké době a uděláme maximum pro to, aby se to rozhodnutí změnilo a opět Pracím se k těm evropským volbám, přesně bude záležet na tom, jestli vy voliči, a tak to je prostě, vyšlete do evropského parlamentu lidi, jako je právě Ondra Kovařík, kteří mají tenhle jasný, řeknu, konzervativní, realistický postoj, názor, a kteří nám pomůžou to zvrátit a změnit. A dodám ještě jednou větu, není moje vlastní, slyšel jsem to v nějaké debatě, že když se taky byly tlačítkové telefony, staré noky a podobně a dneska máme moderní dotykové, no ale ten rozdíl přeci je v tom, že ty tlačítkové nikdo nezakazoval, prostě řekl se to tref, přišlo to přirozeně a kdo třeba ho chce mít nějaký senior, tlačítkovi do dnes tak ho mít může. A touhle cestou, tou evoluční by to mělo jít, na tom se stoprocentně shodneme. Tak dobrá odpověď a pojďme rychle dál, stále otázky přibývají. Martin, dočkáme se v Evropské unii samoředitelných aut, jaká je aktuálně legislativa, umožňuje to? Mluvčí 01: Evropská legislativa na to není, jsou na to národní legislativy, které to většinou mají v nějakém testovacím režimu. Něco mají zpáleno třeba Němci, dokonce na nějakém úseku veřejné dálnice je možné testovat ta vozidla do nějaké míry té autonomie. Něco mají třeba Holanděni v rámci Amsterdamu. U nás třeba máme ten testovací poligon na západě Čech, který ale vlastně mimo veřejné komunikace. ale pokud, nebo řekněme to takto, automobilky dlouhá léta investovaly do toho, že budou autonomní vozidla, ale my jsme jim to celé překazili právě všemi těmi zákazy, co se týče emisí a pohonů a jak mají auta, kolik čeho mají vypouštět a v zásadě třeba v Evropě se ten výzkum relativně zabrzdil. To znamená, máme auta do nějaké míry té a je v tom mnohem dál třeba zase Amerika nebo Čína, protože tam prostě te automobilky na to mají prostor a celá řada třeba měst a nebo států v Americe. umožňuje to testování. Takže my tam zatím nejsme, je to škoda, ale já myslím, že teď přímo řečeno automobilky v těch některých příštích letech, teď myslím, ty evropské automobilky budou mít trošku jiné starosti a byl bych rád, kdyby jsme se tomu třeba vrátili za pár let, kdyby jiné starosti jako třeba emise byly vyřešené. Ano, vyřešit ty problémy, ty spalovací motory a pak se vrátit k technologickému rozvoji. Sám za sebe tě doplním, já jsem fanouškem technologií, líbí se mi to, ale i tady bych byl trochu, řeknu, přizemý nebo opatrný a použil bych to oblíbené evoluce. revoluce a jestli třeba srovnejme dopravní módy na železnici, to možná může být jednodušší a bude, protože se pohybujete v pevné dráze, v kolejích, které mohou být opravdu i fyzicky zabezpečené, že se tam nepohybují žádná jiná vozidla, osoby a podobně, když to provoz auta, a zvlášť ve městě, kde máte těch účastníků, mnoho a mnoho dalších neočekávaných situací je mnohem větší, takže tam ta technologie se opravdu bude muset testovat a bude se to muset zkoušet. Takže postupně se posouvujeme, testujeme, máme v České republice poligon, ale nespěchejme. Tak další dotaz od pana Pavla. No a tady jsem radší, já jsem řekl, že necenzuruji, ale pan Pavel, nám on to nadává, že jsme pitomci a mluví zprostě. Takže milý pane Pavle, já nebudu cenzurovat, ale nebudu tento dotaz řešit. Napište ho prosím normálně, slušně, bez nadávek a můžeme se k tomu vrátit, ale Mluvčí 00: Myslím, že oba dva, já a Ondra se snažíme tady diskutovat normálně, věcně, i kritiku přijímeme a můžeme na ní odpovědět, ale prosím, ne z prosté nadávky. Jelona. Pane Kovaříku, dokážete si představit spolupráci s Ondrou nebo Nerudovou? Já osobně bych s nikým tak arrogantním spolupracovat nemohla, navíc oba ložou, je to smutné. Ondro. Mluvčí 01: No tak jako a priory se s tím jako vůbec nerozumíme, takže ve spoustě věcích ta spolupráce, pokud by se chovali tak, jak vystupují třeba teď v kampani, je vyloučená. Ale zase na druhou stranu, já bych řekl takto. Slovenskému parlamentu je nás 20 za Českou republiku. A ty české zájmy, my třeba víme, co považujeme za české zájmy. Bavili jsme se třeba tady o zákazu spolovací motorů. Typicky. Z našeho pohledu jednoznačný zájem. A pokud by ti kolegové byli ochotni zvednout ruku proto, aby ten zákaz byl zrušen, tak samozřejmě budu rád, pokud oni přiloží ruku k dílu. Ale například podle toho, jak vystupuje paní Nerudová, tak si vůbec nemůžu představit, že by něco podobného dělala. A je bohužel škoda, pokud někdo takový jako ona by se tam dostala, aby nám zase oslabovala tu skupinu na tu sílu, kterou můžeme mít jako europoslanci. V těch 20, každý jeden člověk, který bude zastávat úplně jiný názor, nám zase v tomhle tom nepomůže. Já vždy dávám za příklad Poláky, těch je v Evropském parlamentu samozřejmě mnohem víc, doma si nikdy nic neodpustí opozice a vláda. Tam je ten boj velmi těžký, ale pokud něco oni vnímají jako svůj vlastní zájem, typicky například hlasováního, migračím paktu, velmi, velmi často propíraný v médiích, tak se semkli jako jeden muž a hlasovali proti. A to si myslím, že my potřebujeme také. Mluvčí 00: A to je, Ondro, výborný příklad. Ono se v té tvé odpovědi dalo trošku číst mezi řádky. Víme, nebo tušíme prakticky, víme, že třeba s panem Ondrou z ODS bychom se právě Pávě na věci jako zákaz spalovacích motorů shodli, že byste za ten jeden proval stáhli, ale lidé jako paní Nerudová, která je arrogantní, zlá, uráží své oponenty a je zahnutí stan, který je opravdu v tom evropském pohledu aktivistické, chce euro, chce pomalou Evropskou federaci, když to přeženu, tak s takovým člověkem tam počítat nemůžeme. I to je odpověď, na základě které si dělejte obrázek. Mluvčí 01: I když jenom, jestli můžu rychle k panu Vondrovi, on je samozřejmě, možná, že on sám klidně, ale To, co mě spíš nervozňuje, že je líder kandidátky spolu, která je složená ze tří strán, a když se podívám, jak ty lidé hlasovali třeba k některým těm věcem, tak oni hlasovali opravdu každý úplně jinak. To znamená, pokud tam mám zase poslance, jak to je třeba luděk Niedermayera, nebo někteří další, tak ti zase nepomůžou s tím propagandou věc, kterou chceme. Takže tam já vlastně taky nemám jistotu, že by nám pomohli v těch věcech, ve kterých chceme, protože ta koalice je strašně nesourodána. Mluvčí 00: a je důležité tohle, aby naši diváci věděli a slyšeli, že se jim nabízí jedna značka, je to ta proklamovaná značka SPOLU, ale to je naprosto skvělý případ. Lidé jako pan Liedermayer, který myslím, že také je pro euro a je hodně pro evropský, vedle ně na jedné kandidáce, člověk z ODS-ky, který se tedy tváří aspoň konzervativně, vedle toho někdo z KDU ČSL, který by chtěl být ještě víc konzervativní, to jsou zkrátka naprosto rozdílné pohledy ideové, věcné, slepené na jedné kandidáce. A i tady, já řeknu to na rovinu, upřímně se vracím právě k nám, k hnutí ANO, kde jasně navízíme jeden program, uchopitelný, popsatelný, naší lídrem je Klára Dostálová, která je velmi zkušenou koleginí, zná také evropskou problematiku velmi dobře a ten náš pojednán v rapu si přečtete na internetu, znáte ho, nejsme takhle slepení a Ondra je v tom týmu také, tak je to dobře. Tolik to je spolupráce. Rychle další otázky. Martina, věřím, že teď navázala vlastně na to, co jsme Ondro říkali, protože napsala, do Bruselu musí jít silné osobnosti, které se nebojí hájit tvrdě zájmy naší země a našich lidí. Určitě ne lidi, kteří hájí cizí zájmy před vlastními. říká tedy posluchačka nebo divačka Martina, já souhlasím a Odry mohu potvrdit, že on takovou osobností je. Tomáš, musí se vytvářet regulace, aby mohly vykázat nějakou činnost, jsou totiž jinak, pokud jde o tu byrokracii zcela zbytečně, asi míří na evropské úředníky, tak lze to nějak doplnit o komentovat, Ondro? Mluvčí 01: No já se bohužel vám, že je na tom velký kus pravdy. A když se třeba bavíme s komisaři a říkáme, co oni vnímají jako prioritu, tak každý samozřejmě vyjmenuje nějakou sadu, nějakých nařízení, směrnic, za které oni se budou být. Těch komiseřů je tam 27. Vemte si, že je 720 poslanců nebo bude 720 poslanců příštího mandátu. Každý chce také jako za sebou něco zanechat. Já myslím, že tohle je nešvar, se kterým se prostě musíme nějakým způsobem vypořádat a skutečně se zaměřit na to, jestli je potřeba nějaká regulace, ale skutečně je potřeba taky udělat. Já klidně bych za těch pět let mohl tam zasedat a měl tu možnost, tak jak jsme se bavili, třeba říct, ano, díky nám se podařilo odstranit regulaci v té a v té oblasti, protože ji považujeme za zbytečnou nebo nadbytečnou, tak to budu považovat třeba za větší úspěch, než že se nám podaří nějakou novou směrnici zavést nebo něco podobného. Já myslím, že to je skutečnou tam přístup. Mluvčí 00: a tak znova se k tomu vrátím v selském rozumu, prostě zdravém selském rozumu. Ondra, jdeme do finále, no a ona to bude skoro hodina, to jsem nečekal, tak pojďme rychle. Marta, piráti ať odplují do Karibiku a tam uskutečňují své sny, vize a ideály, jejich novodobé komunistické myšlení je pouze k smíchu. Marto, souhlasím, myslím, že vidí to stejně Ondra. Bohužel tohle se prolíná i do politiky nejen národní české, bohužel Piráty máme v české vládě, totálně ničí stavební zákon, opravdu dělají velké problémy, škodí v Praze, tam to vidíme a asi ty pohledy na tu evropskou romantiku taky nebudou nijak úžasné od rozkůz, ale prosím velmi stručně, musíme už končit. Mluvčí 01: Tak já bych jenom rád podotknul, že Piráti celých pět let seděli součásti tzv. zelené frakce. Já myslím, že to vypovídá úplně o všem. Pokud se podíváte, jak hlasovali o těch kričových věcech, včetně toho zákazu spalovacích motorů a dalších, tak opět tomu českému zájemu, českému hospodářství, českým občanům vůbec nepomohli. Takže tolik asi za mě zkušenost za těch posledních pět let s Pirátskou stranou v Evropském parlamentu. Mluvčí 00: velmi špatná, stejně jako v české vládě, v Praze a v dalších městech. Stručně, jasně. Jan Honza, krásný den přeji, píše Honza Honzo, děkujeme, to je náš věrný posluchač a sledující, jak jsem rád, že tady jste. Pan Rostňá, dokážete vysvětlit, proč se někteří vaši poslanci vykašlali na hlasování o důchodové reformě? Proč si místo toho šli hrát na dětské hřiště a omluvili se z pracovních důvodů, takhle zastupujete vlastní voliče. Tak to je otázka česká, ne, Ondro, na tebe. Pan Rostěr asi rád provokuje nebo je ironický. Milý Rostňo, nevím, jestli jste viděl nějakého poslance na dětském hřišti, pokud já vím, tak naprostá většina z nás, aspoň opozice tady ve sněmovni dnes, byla to, že několik kolegů z pracovních důvodů byli na cestách v zahraničí nebo zavoliči, je přeci normální. A kdyby ten dotaz měl být fajrový, tak by samozřejmě porovnával nejen opozici, ale hlavně koalici. A stačí k tomu dodat to, že ta důchodová reforma, která dnes šla s ní, ono je ohromný průšvih vládní koalice, je to jejich na sílu tlačené téma, které ochuzuje šídí naše seniory znesnadňuje jim řekněme ten závěr života to finále života tím, že chce, aby pracovali déle a tak dále a tak dále, ale to není téma evropské tady pro našeho hosta, takže bohužel dosta se svým dotazem trefil docela vedle a jdeme do finále to bude evropský dotaz Marta také stále nechápu, proč ještě existují dva časy. No ono je to opravdu zvláštní a je to, Ondra, možná takový paradox, který ukazuje tu složitost toho evropského rozhodování, bejt to vlastně vypadá jako banalita. Tak zkus na tomhle paradoxu, na té vlastně jednoduché věci, která je ale nemožná to ilustrovat, jak těžké někdy to jednání v Evropě máme. Na to rozhořování samozřejmě těžké je, já si jednu z jejich příčin přičítám právě Evropské komise, protože před těmi posledními volbami v roce 2019 komise si udělala průzkum a zjistila, že to je téma, které zajímá celou řadu občanů a rozhodla, že se navrhne zrušit to aktuální střídání. Ale udělala to velmi nepřipraveně, s někým to neprojednali, byli to způsobem, který z mého pohledu byl dost partizánský, hodili to na členské státy a na evropský parlament a řekli nějak se s tím poperte. My to máme, my to máme jednoduché, rušíme všechno, co jsme k tomu vedli. V evropském parlamentu tam se to podařilo docela rychle vyřešit tím, že většina byla skutečně pro zrušení toho zákazu, ale členské státy samozřejmě jsou ty, které to musí potvrdit a tam došlo k tomu základnímu sporu, protože některé země, a to tady přesně padlo, Temem Martine, jsou spíš toho názoru, že by měl zůstat ten letní čas. Některé země jsou spíš toho názoru, že by měl zůstat zimní čas. A samozřejmě obrovskou roli hraje to, jestli jsou ty země na sever, na jich, na východ nebo na západ, protože my to časové pásmo v Evropě máme obrovské široké. To si musíme přiznat. Jsou jenom pár zemí, které má o hodinu víc než tady a takové jedna nebo dvě země, které má o hodinu míň. A já se obávám, že jako ten proces vlastně nikdo neřídí, takže dokud se členské státy nějakým způsobem nebudou na něčem stopni dohodnout, tak prostě hrozí. A to je to, co já vyčítám té evropské komise, že ona totiž mohla způsobit totální chaos. Ona tím, že by zrušila obecně to pravidlo, tak se mohlo stát, že třeba v Německu by se čas střídal, u nás by se nestřídal, v Polsku by se střídal. Mluvčí 01: A teď si jenom vemte to přijíždění mezi těmi zeměmi, třeba lidé, kteří pracují a přezraničně dojíždějí, co by to všechno Mluvčí 00: Ale třeba i pro vlády, že jo? Mezinárodní dopravu, mezinárodná vlada. Mluvčí 01: Vlastně z důvodu toho, že je to Evropská komise z mého pohledu odplákla, se dostala do totálního chaosu, když si každý o něčem rozhodne, tak rozumím k tomu, že teď čenské státy se na něčem smyslu pevném chtějí dohodnout, ale to je potřeba nějak odřídit a to se zatím neděje, takže uvidíme, co se stane teď po těch Evropských volbách, jestli třeba zase vznikne nějaká nová iniciativa, ale není to tak banálně jednoduché řešení, jak se může na první pohled zdát. Mluvčí 00: Sečtěno potrženo Evropa není někde jednoduchá, je to tam složité, ale určitě se shodneme, že jsme v ní rádi, patříme tady na ten kontinent a hlavně, že to není takové to o nás bez nás, že jsme součástí té Evropy a je v našich rukou, jak ji společně ovlivníme, jak na ní budeme působit a je to milí diváci i ve vašich rukou, protože ten, kdo rozhoduje v celé Evropě ve všech zemích, jste právě vy a bude to už příští pátek a sobotu v evropských volbách. Naším hostem byl můj milý kolega Ondra Kovařík, který se uchází o vaši podporu přízeň. Připomenu, že na naší kandidátce Hnutí Anoje má se startovým číslem sedm, najdete ho tam jako sedmičku, pokud byste mu chtěli dát svoji preferenční volbu, i to je samozřejmě. Možné a k Ondrovi na závěr přidám to, že je to opravdu profesionál, který má za sebou nejenom ten jeden mandát v evropským parlamentu, ale je to absolvent Pražské vysoké školy ekonomické, má zkušenosti z ministerstva zahraničních věcí, z úřadu vlády a hlavně teď v tom evropském parlamentu byl vlastně mým protěžkem, protože Ondra byl právě členem hospodářského výboru a výboru pro dopravu a nám České republice a to teda garantuju na tisíc procent, velmi, velmi pomáhal ve svém mandátu právě třeba při rozvoji České železnice. Takže Ondro, děkuji za rozhovor, děkuji za tvůj čas, držím palce v kampanii, no a jsem o tom hluboce přesvědčen. Moji podporu máš na tisíc procent a těším se, že po tom příštím víkendu díky našim divákům a voličům budeme mít čas a možnost spolupracovat dále na podpoře a rozvoji hlavně České republiky v rámci té Evropské unie. Poslední slovo je na tobě. Mluvčí 01: Děkuji moc za pozvání, za podporu, za veškerá milá slova. Moc jsem si to užil, já myslím, že to byla skvělá zkušenost si takto o těch věcech povídat a můžu potrhnout jenom to, co říkáš. Příští týden jsou evropské volby, jsou možná jedny z těch nejdůležitějších, které jsme zažili, protože Evropská unie skutečně rozhoduje o spoustě věcech, které se týkají našeho každodenního života. A my tam potřebujeme tým, který je silný, který ví, co dělat od prvního dne, ví, kam zajít a přesně ví, že to jsou naše české zájmy, které tam musíme hájet a z těch neslevíme. Takže to je i naše nějaký program a budeme rádi, pokud na něm najdeme schodu a budeme moc těch příštích letech v Evropském parlamentu prosazovat. Ještě jednou teda velké díky a přeji všem hezký večer. Díky moc, hezky večera, nasledanou. Nasledanou.Kopírovat text

Vítám Vás ve své online poslanecké kanceláři. Tentokrát se speciálním hostem - europoslancem Ondřejem Kovaříkem.

Screenshot není k dispozici