Dr. Libor Rouček

🇨🇿 Jdou-li politici a jejich strany 17. listopadu položit kytičku nebo zapálit svíčku na Národní třídu v Praze, vyjadřují tím (nejen) symbolicky svůj vztah ke svobodě a demokracii, kterou tu od listopadu 1989 máme. A stejně tak i politici a strany, které na Národní třídu nejdou. Komunisté například, nebyli při oslavě 17. listopadu na Národní třídě nikdy. Protože 17. listopad nepovažují dodnes za vítězství demokracie nad diktaturou, ale za svoji porážku. Na Národní třídu nechodí pravidelně ani popírač holocaustu a za rasismus trestně stíhaný, dnes bohužel předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. I on si svobody a demokracie ani lidí, kteří za ni bojovali, neváží. Pro sociální demokraty má Národní třída dokonce dvojnásobný význam a dvojnásobnou symboliku. Na Národní třídě 30, v bytě Břetislava Nedbálka nad Galerií Václava Špály byla totiž 19.11.1989 obnovena na domácí půdě ČSSD (prohlášení jsem ještě ten den přečetl ve Washingtonu na vlnách Hlasu Ameriky). Od té doby poté rok co rok přinášeli předsedové a vedoucí představitelé naší nejstarší politické strany 17. listopadu věnce a kytičku nejen na Národní 11, ale také na Národní 30. Letos nebyl na Národní třídě nikde nikdo. Předsedkyně Maláčová a její statutární místopředseda Zaorálek oslavy svobody a demokracie 17. listopadu totálně ignorovali. Po volebním spojení s komunisty a krajní pravicí v rámci “Stačilo!” tak znovu názorně ukázali na jaké straně barikády stojí a jaký vztah ke svobodě, demokracii a demokratickým tradicím vlastní strany mají. Čím dříve odejdou z vedení i z celé strany, tím lépe! Pro Sociální i celou naší demokracii..!