Patrik Pizinger

Náš kraj byl desítky let zdrojem elektrické energie pro celou republiku. Zaplatili jsme za to daň v podobě zničené krajiny i strukturálního postižení, ze kterého jsme se nedokázali vzpamatovat dodnes. Takže jsem žil v přesvědčení, že by nám stát mohl dát chvíli pokoj a pokud jde o řešení energetických potřeb, zaměřit se někam jinam. Místo toho z Prahy od stolu někdo nakreslil akcelerační zónu v našem těsném sousedství, u obce Vintířov. Tedy zónu, ve které bude jednodušší a především rychlejší povolovat nové elektrárny. Tak jsme si na radě města položili otázku, co nám to přinese. A došli jsme k celkem jednoduché odpovědi. Nic. Ekonomický přínos pro obyvatele Chodova i Vintířova bude prakticky zanedbatelný, jen se po letech pohledu na komíny a chladící věže budeme koukat místo nich na ocelové stožáry. Návrh navíc přichází v době, kdy v okolí našeho města soukromí vlastníci pozemků vytipovali úplně jiné lokality, kde by větrníky stát mohly. Ale tam se na povolovací proces žádné zjednodušení vztahovat nebude, protože zónu nakreslili v Praze úplně někde jinde. A to nemluvím ani o tom, že nová zóna je v kolizi s dalšími záměry, které se v dotčeném území připravují. Takže až se mě někdo bude ptát, proč je město Chodov proti větrníkům, není to proto, že by nás platila petrolejová lobby. Dokonce já osobně si myslím, že je to dobrý doplňkový zdroj k jaderným, vodním i solárním elektrárnám. Ale je to proto, že nechceme aby někdo rozhodoval o nás bez nás. A že kdyby se v Praze dopředu zeptali měst a obcí, dokázali bychom společně najít řadu lepších lokalit, než je ta, na kterou náhodou upadla tužka ministerskému úředníkovi.