Mgr. Aleš Dufek

DEN ČESKÉ STÁTNOSTI Zítra máme den naší státnosti. Politici by se měli nějak projevit. S kolegou Romanem Václavíkem jsme dnes trochu netradičně položili kytici k pomníku obětí světových válek v jedné zlínské místní části. Domníváme, že největší zásluhu na státnosti kteréhokoliv státu mají vždy lidé, kteří za něho prolili krev. V tomto případě nepřímo statitisíce mladých mužů z našeho území, které rakousko - uherská říše nechala postřílet na frontách první světové války, a nasledně tak ztratila v očích obyvatel smysl existence. Pro zajímavost, v 1. světové válce padli dva ze čtyř mých pradědečků. Proč? Prý se do války muselo, říkaly mi moje babičky. Někteří dnes nadávají na novou totalitu. Ti lidé vůbec neví, o čem je řeč. Máme svobodu a můžeme odcestovat. Naši předci na tom byli mnohem hůř. A pro úplnost, dnes dopoledne jsem vykonal i pouť ke svatému Václavovi, ve zlínské části Kudlov je mu zasvěcena kaple. Václav, na rozdíl od Františka Josefa, věděl, že roční poplatek 120 volů a 500 hřiven stříbra má menší hodnotu než jeden lidský život.