Mgr. Aleš Dufek

POLÁCI SE DO TOHO UMÍ OPŘÍT Takto vypadá 36 metrů vysoká socha Krista Krále v polském Swiebodzinu. Cestou na Balt ji nelze minout. Občané města se po roce 2000 finančně složili a sochu vyšší než ta nejznámější nad Rio de Janeirem postavili za pár let. Pro lidi z naší země přijde absurdní, jak může někdo dát celoživotní úspory do vybudování sochy. Jenomže víra nejde vysvětlit rozumem. Ve starém Římě někteří věřící považovali za čest, když byli roztrháni divou zvěří pro svou víru v Krista. V raném středověku odcházeli mniši do pouště svůj život obětovat pro vyšší cíl. I církevní celibát byl důkazním prostředkem pro rodiny venkovanů, že se člověk pro něco vyššího vzdal svého potomstva. Čím v dnešní době podat svědectví, že existuje vyšší smysl života než jenom má osobní existence a heslo Pořádně si užij dne (Carpe diem)? Domnívám se, že jde o život žitý primárně pro druhé, paradoxně už nikoli v poušti, ve vězení či na popravišti, ale uprostřed vztahů. Rodiče, žijící pro děti, partneři, milující svůj protějšek, obětaví zaměstnanci, podnikatelé, dýchajicí pro firmu a její zaměstnance. To jsou hrdinové této doby. Ale neohrnujme nos ani nad těmi, kdo přispěli na takovou obrovskou sochu. Taky to mysleli dobře. Rakev nemá kapsy a člověk si může svobodně zvolit, kam svůj výdělek pošle.