Mgr. Aleš Dufek

MUŽ, KTERÝ SE NEBÁL SMRTI Před 85 lety zemřel indický básník Rabíndranáth Thákur, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913 (za dílo psané v nerodné angličtině). Zažil brzké úmrtí manželky a dvou dětí. Byl nositelem indické či bengálské kultury, vzniklé dávno před naším letopočtem. Nesouhlasil s Gándhím, jako básník byl citlivý, vadila mu velká politika, zajímal ho osud obyčejného indického venkovana. Uvědomoval si, že Anglie do tehdejší Indie přinesla i spoustu dobrých věcí. Nebyl proto nacionalista, měl rád obyčejné lidi, konkrétního člověka, vnímal, že velké cíle, velké věci, vždy půjdou na účet obyčejných lidi. Jako politik zkrachoval, založil tehdy v Britské Indii hnutí Institut pro venkovskou obnovu, ale jak mohla snaha pomoci indické rodině konkurovat vzletným myšlenkám o svobodě a nezávislosti národa. Altruismus či neexistence posedlosti sebou samotným, často ale naštěstí přinesou takovému člověku odměnu, vnitřní přesvědčení, že život smrtí nekončí. Thákurovi tak vděčíme za výrok: "Smrt není zánikem světla. Je zhasnutím lampy, protože svítá. " Každý člověk by si měl v této době uvědomit, jaké má priority. Zjednodušeně popsáno, jsou lidé, co dávají přednost osobnímu prospěchu, a jsou lidé, co primárně žijí pro druhé, cení si vztahy. Indický spisovatel a básník, který zemřel 7. srpna 1941, je patronem té druhé skupiny. Foto: Wikipedie