Mgr. Aleš Dufek

HLAVNÍ HRANICE MEZI LIDMI Nedávno se mnou vyšel poměrně obsáhlý rozhovor. Noviny musí zaujmout titulkem, který proto zve čtenáře k porovnávání rozdílného způsobu života v Praze a ve zbytku republiky. Když někdo půjde proti duchu doby a dlouhý rozhovor si s k u t e č n ě přečte, zjistí, že vidím v dnešní době dva rozdílné přístupy k životu. Jeden individualistický, s přesvědčením, že mám právo si svůj život pořádně užít a nemám se nechávat ničím omezovat (a pro mě představovaný tzv. pražskou smetánkou, což jsou lidé z r ů z n ý c h částí naší republiky nadšení pocitem být vysoko). Bohužel, tento přístup na nás dnes tlačí ze všech stran, a ať jsem objektivní, i současné populistické strany nabízí všem všechno. Druhý přístup je vidění člověka jako homo societas, tzn. žijícího s partnerem, rodinou, obcí, v nějakém státě. Takový člověk je pak vázán vůči svému okolí povinnostmi a omezeními. Slovní spojení m o j e v l a s t n í povinnost je na černém seznamu výrazů používaných první skupinou. To je špatně. Bez povinností jednotlivých členů je existence jakékoli skupiny dlouhodobě neudržitelná.