Mgr. Aleš Dufek

TAK NÁM ZABILI KONKORDÁT Ústavní soud včera svým rozhodnutím shodil pod stůl mezinárodní smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem (Vatikánem). Myslím, že země se bude i zítra otáčet kolem své osy a katolická církev tu bude fungovat i ve třetím tisíciletí své existence, na rozdíl od různých státních útvarů. Osobně mne trochu mrzí několikaměsíční dřina, kterou jsem jako předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL se schválením této smlouvy v Poslanecké sněmovně měl, ale to je život, jednou vyhrajete, jednou prohrajete. Ze všeho je nutné si vzít poučení. Jedna z vlastností práva je jeho určitá ohebnost, tzn. jeho výklad jde vždy trochu přizpůsobit vlastní hodnotové orientaci. U některých druhů práva to platí méně, třeba pracovního práva, někde to platí více, zrovna u toho ústavního. Soudcům Ústavního soudu vadila nedotknutelnost zpovědního tajemství. Překvapilo mě, že nikdo asi neznal příběh Jana Nepomuckého, kterého král Václav IV. nechal utopit ve Vltavě, protože mu dle legendy nechtěl prozradit, z čeho se zpovídá královna. A tak se našel důvod, že tato smlouva by omezovala české právo. No, ona každá mezinárodní smlouva omezuje české právo, náš stát má uzavřeny stovky smluv. A ještě musíme prý ctít rovnost subjektů před zákonem. No, zrovna v době všeobecně přijímané pozitivní diskriminace různých skupin osob. Nicméně, jsem občan ČR a rozhodnutí je třeba respektovat. Bylo by ale dobré na některé věci nezapomínat a příliš pak nekrvácet na různých bojištích za pomíjivé osoby a pomíjivé hodnoty.