Mgr. Aleš Dufek

NAD NIKÝM NESMÍME ZOUFAT, DOKUD ŽIJE Na závěr předkládám známý obraz, kdy mimořádně inteligentní Augustin potká na mořském břehu dítě, které mu vysvětlí, že spíše ono samo přelije prázdnou lasturou moře, než aby Augustin pochopil tajemství života, smrti a Boha. Pravda je, že Augustin pragmaticky tvrdil, že ho nezajímá, kde je nebe a jak vzniklo, hlavně ho zajímá, jak se tam dostane. Dále, Augustinův vztah k politice byl takový, že považoval státní zřízení za nutné zlo. Měl obecně k politice velkou nechuť (zřejmě zkušenosti, působil na císařském dvoře), ale zároveň chápal, že bezvládí a anarchie jsou ještě horší varianty. Takže lidi vyzýval, aby stát v zásadě respektovali a podporovali. Rovněž kritický byl k církvi, v církvi jsou perly, ale taky hodně smetí, prohlásil. Nebyl tedy žádný triumfalista, kdyby nám měl v této době něco poradit, asi by vyzval k rovné spolupráci všech lidí dobré vůle, kdy se nikdo nad nikým nebude povyšovat. Jako našeho nepřítele by asi označil bezbřehý sobecký individualismus, který člověka naláká na plné užívání všech výdobytků života, ale zároveň ho uvězní ve vězení vlastní sebestřednosti a neschopnosti vytvářet láskyplné vztahy. A můj nejoblíbenější výrok Augustina Aurelia: Bohu je pýcha tak odporná, že spíš snese hříšné skutky pokorného člověka než dobré skutky vykonané z domýšlivosti.