Ing. Miroslav Kalousek

17. listopad 1989…Pro mě to byl tenkrát všední den, odpoledne jsem trávil v Bechyni, o událostech na Národní třídě jsem se dozvěděl až v noci. Druhý den jsem jel do Prahy s chutí jakkoliv přiložit ruku dílu. 21. listopadu jsme ve s.p.Mitas Praha zakládali závodní buňku Občanského fóra, o tři dny později stávkový výbor a zúčastnili jsme se generální stávky. Před Vánoci jsme rušili závodní buňku Občanského fóra, když si ji mnozí začali plést se závodním výborem KSČ a jeho personálním vlivem. V lednu jsme pak pobaveně sledovali, jak na ministerstvech, která v té době ovládala 100% ekonomiky, vznikají buňky Občanského fóra. Nikoliv výjimečně je zakládali i členové Lidových milicí. A pak přišli s transformací ekonomiky pánové Klaus, Ježek, Dyba, Dlouhý, Kočárník, Janáček, Komárek, Horálek, Tošovský…Jako mladý úředníček jsem jim směl přisluhovat. Václav Havel přitom získával svou výjimečnou osobností pro naši zemi víc zahraniční prestiže, než jsme si kdy zasloužili. Byla to doba úžasných výkonů, odvážných a rychlých systémových změn, doba štěstí ze svobody. Především to byla doba naděje. A také doba chyb a šíbrů. Těch chyb a šíbrů je pořád stejně, nezmizí nikdy, někteří budou dokonce zítra i vládnout. Jenom té naděje je najednou mnohem méně. Kdo dnes opovržlivě mluví o “špinavých devadesátkách”, ten zpozdile uráží nejsvobodnější dekádu našich dějin za posledních devadesát let. Přeji všem krásný sváteční den. Važme si svobody, jsou země, kde se pro ni trpí a umírá.